DRUHÝ BŘEH.

Petr Bezruč

DRUHÝ BŘEH.
Života podzim nade mnou se schýlil, kdy suchý k zemi naklonil se klas; já v noci slýchám – či že bych se mýlil? té, které zníval nad kolébkou hlas. Průsvitné pásy vzpomínek se vinou a klesnuvšími k mlhavému dnu se silhouety dávných tváří šinou, co utkvěly v popelu mojich snů. Nárazy vesla o hladinu tlukou, mha vystupuje k horizontu z dun, a Charonovou řízen temnou rukou s druhého břehu pluje pro mne člun. 21