POUTNÍK.

Petr Bezruč

POUTNÍK.
Přejelas duši železem, ne, Sudbo, rukou jemnou: však jak široká byla zem, šla píseň vždy přede mnou. Pouť života zle skřípala, a nebe bylo temné; tma se všech stran se sypala, v ní píseň šla vedle mne. Pouť v suché poušti plné hrůz skončila stopou klamnou: když koně táhli černý vůz, šla píseň sama za mnou. 22