Těžká je pokuta boží.

Adolf Heyduk

Těžká je pokuta boží.
Pro statek brat s rodným bratem těžkým hněvem na se vrou; mladší katem v hněvu klatém zabil druha sekerou. Těžká je pokuta boží! Pohřbil lesa u pokraje pod omšený věkem strom; čin svůj taje spěchá z háje, za ním náhle blesk a hrom. Těžká je pokuta boží! [24] Probděl první noc i druhou, nespal třetí ňadrem klat; hříchů sluhou s bědou tuhou k lesu prchá z dvorce vrat. Těžká je pokuta boží! Do lesa šly ráno děti... jaký pokřik, jaký ruch? domů letí: „Tamo v sněti soused visí bled a tuh!“ Těžká je pokuta boží! K bratrovi ho pochovali, ale hrozno! od těch dob, horské valy noc-li halí, zlým je místem obou hrob. Těžká je pokuta boží! Půlnoční je budí doba putujícím na výděs; stará zloba týrá oba, zděšena je celá ves. Těžká je pokuta boží! 25 Tepají se rozkaceni rodní bratři, že až strach; když se denní, divné zření, krev je na trav osinách! – Těžká je pokuta boží! 26