Kamarádi.
Žid s krčmářem šli kolem práva
a do hovoru žid se dává:
„Viz, kým to vítr potřepává!
Či nevidíš? mně zdá se věru,
že k tobě v noci chodil šeru
a pil a miloval tvou dceru.“
„Nu,“ židovi v raz krčmář praví,
„však pili jsme též na tvé zdraví;
vtip jeden, tři jsme byli hlavy.
On krad’, já skrýval jej i věci,
ty’s roznášel to na svém pleci,
on pad’, my na živu jsme přeci!
Dál řemeslo teď vedem sami.
Hej, jak pak, nechceš, starý známý –
dí k viselci – zas píti s námi?
[27]
Nu, chceš-li, přijď!“ A zbojník s práva
svou hlavou na hruď poklepává, – –
a na západě noc juž vstává.
A druzi šli, když přišli domů,
byl stůl již uchystán; však komu
ten třetí džbán a číše k tomu?
„Ej, pro mne!“ chlap dí, kráče v chatu,
jenž zločinů svých za oplatu
tam na čakanu propad’ katu.
A krčmář s židem hrůzou jatí
zří, jak se šklebí: „Nuže, platí,
proč nechcete mi nalívati?“
A mizí, z třetího piv džbánu...
v tom zlodějském jati stánu
žid s krčmářem a spjati k ránu.
Den první kat je kolem trápí,
den druhý věšeni jsou chlapi,
den třetí pověsť krajem kvapí.
28