VÁNOČNÍ.
Bůh je přísný, Bůh je spravedliv,
rukou železnou náš osud řídě.
Vidím oknem až tam na hřbitov,
za mnou žena a mé dítě v bídě.
Okno do dvorka: je nevlídný.
V životě mém málo světlých bodů!
Za kus chleba zdraví prodal jsem
černé továrně a zdraví rodu.
7
Na vsi byl můj svět. A Bůh mi tam
plným květem žití vykvést nedal.
Je to pravda, že jsem miloval?
Je to pravda, že jsem štěstí hledal.
Žena pláče. Dře se. Musit jíst!
Léky draze platí. Nač to, čerte!
Kdo jste hore, rosťte, množte se,
kdo jste dole, pomazání berte!
Bože, lidé! Tělo do země,
hříšnou duši brzo ďáblu zašlu.
Hledím k nebi. Plivám černou krev,
z posledního dechu život kašlu.
Jarý člověk do světa jsem šel,
úsměv dítěte mi život zlatil.
Nač jsem pohléd’, vše mě zradilo,
vše jsem miloval a vše jsem ztratil.
8
Lékař řekl: Ještě čtrnáct dní;
slyšel jsem a cítím. Lhůta jistá.
Zítra přijde k Lidce Ježíšek.
Tatínek jí ještě stromek chystá.
9