ZASYPANÝ HORNÍK.
Nad propastí nad bezednou
slunce zmírá, hvězdy blednou,
spatřiti vás ještě jednou,
rozskočí se hruď.
Živote můj, hasneš bledý,
dýchám tebou naposledy,
sbohem buď!
Co již upomínek sletlo
s pohoří mých dnes!
Ze tmy hledím v dálné světlo,
znova kvete, co kdys kvetlo,
luh i les.
26
Život trudný, pracný, pilný,
a přec jarý, zdravý, silný,
mládí, vášeň, zmar i zdar,
dokud tělem krev se vlní,
rozkoší žít, srdce plní,
blaho oči neoslní,
rád jsi mlád i stár!
Práce řídí štěstí lidí,
vede osud, v temnu vidí,
formou klidní vír,
úsilovnou naší prací
Mamon bůh se s trůnu skácí
lidstvu v mír.
Srdce mé, ó ztiš se, bouře ztiš!
Ženo, děti, neuzřím vás již!
Černým dolem černá voda teče,
jím se řada žlutých domků vleče,
27
štěstí mé tam bloudí okolo,
k ženě bezradně se děti tulí,
žena zoufá, hledím na ně z důli,
mrtvý napolo.
Noc či den? A kolik dní již bylo?
Kolik se těch hochů zachránilo?
Žiješ, myslíš, vše se zatměje,
zablikneš jak kahance lesk malý,
nejtemnější temnota tě halí! –
Ani klepu ani rány z dáli,
marná naděje!
Slyším zvonek cinkat dolem,
rozplynu se v horách kolem,
kde jsem žil i mřel.
Krásnější hrob nenajdu si.
Bludný kruh, v nějž každý musí,
kdo mžik bídy světa zkusí,
již se otevřel.
28
Jak je slabý člověk v smrti!
To vědomí konce drtí,
čekáš blesk. Zda neudeří?
Musí! Člověk chvíle měří,
věčnost soudí, v čase bádá,
konec, nic pak, dobře hádá,
ale věří, věří!
Ať se připozdívá, smráká,
stará síla vzhůru láká
v nový život ve mně.
Všechno, co životem žilo,
slunce k světlu vyvábilo
z klínu matky země.
Sladká nevědomost v prvním mládí,
vzlet a touha, kdy jsme měli rádi,
plné tvůrčí snění,
29
přišla bída, starost, cit se ztrácí,
obraz se jen na okamžik vrací,
rozum převlád’; život je jen v práci,
v utrpení!
Utrpení bolí pouze chvíli,
utrpení omlazuje, sílí,
osvobozuje, učí se smát,
učí umírat.
V smrti pálí každá cizí rána,
chce být uzdravena, zažehnána,
spraven každý omyl,
kde jste, komu jsem kdy přitížil,
komu jsem kdy křivdil, ublížil,
komu srdce zlomil!
Nejsem v šachtě, po volné jdu pláni,
prostřed řeka běží, žeň se sklání,
30
blažený jdu, tichý, v usmívání,
nebe nade mnou,
duše září, u vědomí svítá,
sama ke mně tajemství jdou skrytá,
od počátku věků světům vrytá
v symbolů řeč jasnou, vzájemnouvzájemnou.
31