Bouře.

Karel Jonáš

Bouře.
Dvě tmavá okna, za nimi jest ticho, jen mřížovím ven prchá něco kouře..kouře... Ve vnitřku? Dusno, vlhko a much plno a kolem tma jest. V srdcích? – Bouře! – Zde oba jsou. Co o nich říci třeba? On sedí na loži své čelo chmouře a ona spí. Toť bez stáří jsou lidé. A jejich život? Bouře, bouře, bouře! A zde tak ticho, mrtvo, vše tak klidné a vetché tak,tak jak bílý oblak kouře... A za tím ňadrem, za tou klidnou tváří, za bílým obláčkem, – kdo řek by, – bouře! – 27