Cestou.
Kol bahno zelené jest, žlutý rákos
a tady cesta těžkým běží pískem...
My v staré pryčce oba zadumáni, –
dvě vrásky září na tvém čele nízkém...
Ta cesta nudná, jako ten náš život,
od doby té, kdy stín se vkradl tmavý
v tvou duši, – v moji. Oba zadumáni
své tiskneme si rukou těžké hlavy...
Co ztratili jsme, nikdo nenalezne,
když cestou života jsme jeli tryskem,
kol bahno zelené jest teď a rákos
a tady cesta těžkým běží pískem.
Chřest rolniček mdlý kolébá mne ve sny,
zřím líně s okna pláně na bezmezné...
Jsem unavený. Konec všemu, všemu...
Co ztratili jsme, nikdo nenalezne...
38