Cvrček.

Cvrček.
Probudil se polní cvrček, vystrčil ven černý krček, dospav dlouhý zimní sen: „Jest již teplo? Mohu ven?“ „Ne, ne,“ šeptly v letu mušky, „zamrzlé jsou ještě stružky!“ Cvrček do podušek kles, po čase zas hlavu vznes. Rojí se kol včelek davy, dá se s jednou do rozpravy: „Pověz, zlatá včeličko, hřeje-li už sluníčko?“ 17 „Už, už,“ bzučí včelka zlatá, „mez je květem růžovatá, krásný májový je den!“ Cvrček skočil z díry ven. Ruchu, jara plno všude, v modru skřivan písně hude, cvrček chopí housličky, spustí svoje písničky. Střídá veselé i smutné; náhle přestal, jak když utne: ježek stojí opodál, chválí: „Ty jsi zpěvu král!“ „Díky, pane, vřelé díky!“ „Věř mi, zpíváš nad slavíky, 18 lépe nežli kos a drozd! Pojď v můj palác, buď můj host!“ Cvrček, na slovo mu věře, do paláce hledá dveře, – do ježkovy tlamy pad, – – nevrátil se dosavad. 19