Přeháňka.

Josef Kalus

Přeháňka.
Na dvorku si děti hrají, náhle překvapí je dešť – pod stříšku se utíkají: „Vítku, zmokneš!“ – „Ale nešť!“ Schválně nastavuje nohu, dlaň i zrůžovělou líc, mrak jak letí přes oblohu, bujně volá: „Jenom víc! Pokrop Zuzanino líčko, Jozu, Mařku, Karlíčka: porostou jak obilíčko, jak májová řetkvička!“ 56 Vtom vyhouplo slunce z mraku, řídnou třpytné krůpěje, a v zdviženém dětském zraku blaha třpyt se zaskvěje. „Neprší už, chvála Bohu!“ praví moudře Zuzanka – a Vít – nastavenou nohu: „Byla to jen přeháňka!“ 57