Kozy.

Josef Kalus

Kozy.
Zbodly se dvě kozy u baráku, lají si a hrozí, záští v zraku, bodou se, až rožky praští, plny vzteku, plny záští. „Osobo, tys hrubá!“ jedna vece. „Tobě jede huba, styď se přece!“ – „Na tobě, se stydět, řada!“ Roste rvačka, roste váda. 70 „Styď se! Spásla’s zelí u Pavlísků!“ „A ty petrželi, mlsný pysku.“ „Styď se! Páchneš do daleka.“ „Styď se! Dáváš žejdlík mléka.“ A je trkanice, duní čela, až i okenice zařinčela, sklo se sype k zemi, běda! Vyšla bába, koště hledá. Svárlivé dvě kozy rozehání, 71 bije, laje, hrozí bez ustání. Zkrotlé pak a umoudřené do blízkého háje žene. 72