Památka dne narození Alex. Rudnayho Kardinála a Primase království Uherského r. 1824. dne 4. Října.

Jan Kollár

Památka dne narození Alex. Rudnayho Kardinála a Primase království Uherského r. 1824. dne 4. Října. (Na žádost mnohých Slováků)
Tatra přišla prosit HronaHrona, svého syna: „Synu milý! ty si přítel Dunaje, Choď tam k Ostřihomu, běž i do Budína, Leť i k pěkným vinohradům Tokaje, A ptej sese, čo jsou to za zpěvy veseléveselé, Jenž se rozléhají po krajině celé? – “ Hron jí zlatonosný licho na to řekne: „Matko! ty si zábudlivá velice, Zdaliž neznášneznáš, že se blíží ono pěkné Ráno a den čtvertý Října měsíce, V němž se světí slavný Svátek Narození Muže, jemuž v Uhřích nikdo rovný není! Jemu ke cti celá jeseň, vinobraní, Vinice i hory vůkol plesají; Jemu malý, velký volá v radování: Živ buď! živ buď! Zprávce Církve Rudnay! Nechať Tobě z nebe mocná ruka boží Zdravý život přeje, roky dlouho množí!“ Tu se Tatra rychle schytí a hned svolá K sobě celý spolu Olymp Slovenský, Muzy i Grácie i s lyrou Apolla, A praví k nim: Milý květu vlastenský! Hle dnes se Panonská celá těší země, Či jen my budeme sami státi němě? – 520 My, jejichž předkové o krajinu tuto Vždycky krásné mívávali zásluhy, Začnouc od Vojtěcha z Prahy, který puto Maďarům sňal pohanstva i neduhy, A pervý byl SlovanSlovan, který Krista Pána V Ostřihomě kázal i křestil Štěfana.“ Takto Tatra. Tu se čo jen v sobě mělo Krev slovenskou ještě, všecko hýbalo: Jedni věnce vili na posvatné čelo, Jiné množství „živ buď Rudnay“ volalo: „Živ buď Rudnay“Rudnay,“ zněli hlasy do oblaků, Ty„Ty ozdobo vlasti, Ty slávo Slováků!Slováků!“