2. Nářek.

Jan Kollár

2. Nářek. 2. Nářek.
 Ha zde lkáti budu! Zde chci, zde kvíliti svého Volně mohu truchlým sardce bolesti hlasem. Vám doliny zvláštním sama jež tutě příroda perstem Svým vyryla, klidné ctného kolébky žele. Vám skaliny zbledlé, vám též uši přírody jemné Jeskyně, vám plesa, vám lkát chci pahorky němé. Ohlase ty však dřív věrolomný vůkol umlukni, A zvědavým skrý tvůj stín mne tu hájku očim. Jen mírný lehké leckdys perutinky větříku Chvěj, a mojích ňáder Jí vzdechy ještě zanes. Jdi studený prolomiž, vroucnými plápoly, led ten, Jenž na jejím, volném někdy mi, sardci leží. Ten já co kdysi sem najvyšší útloty cítil Pelnost, aj teď obět rozmaru býti musím. Čím jsem tak zavinil? takliž se přísaha věčné, Již si na mých složila rtech, skoro lásky mění? Rci, zdaž bedlivě sem podané Tobě víry nechránil; Či vroucí k Tobě těž odměny rovně nečil? Vás za svědky volám, vy tajemstva znáte milenců, Tě, dni k stráži dané slunce, tě temnu luno, Ach kolikrát na onom, buď záře ho růžila chlumci, Buď hvězd stříbřil oblesk, jsem sliby klekna novil. Ach kolikráte vaše zpěvaví lesníci jazýčky Jsem v potu tváři její sláviti jméno učil. A v bělavou všech těchto bukůbuků, všech kůru javorců Lesklým jemně kovem perstene, Mína, voral, Však neprospěje nic; posavád dle svévole mého Hned tak, hnedky onak náděje sardce moří. V převracenou osudem věk náš zlým v lásce pobloudil Neshoda, tamť jedné dav straně berlu do ruk. 508 Vraťte se ó časové blažení, v nichž právva milosti Nezmatená slušným kráčely ještě krokem. V nichž spanilé tajnou nosily svých tíži kochánků Na kněžecích, sněžném po dvoře Emmy bedřích. *) Neb z mřežové s vděčným slečny když pavlače věncem Lítaly k vítězným, co z nebe bůžky, hochům. Ba šťastný! derzou aspoň komu kárati dáno Krásu, aneb snadným loučiti svazky citem. Mně zbroje té ubohému nebe hle zapomnělo příti, Mně k volení vábná žehryně místa nedá. Příkladem učte se mým mladší: že není ruky těžší, Jaktě ta, jenž krásné s úsměchy pouta kuje. Ty však, buď jako buď, jen mou, přítelkyně, zůstaň, Lkát budu rád, ó mé Míno žalosti radost!
Básně v knize Výklad:
  1. 1. Počátek lásky.
  2. 2. Nářek.
  3. 3. Cesta.
  4. 4. Mistivoj.
  5. 5. Rozpomínka.
  6. Kralodvorský Rukopis.
  7. Příchod Slávie.
  8. Procházka v háji.
  9. SIavenka
  10. Slavové.
  11. Památka dne narození Alex. Rudnayho Kardinála a Primase království Uherského r. 1824. dne 4. Října.
  12. Přivítání před pervou zkouškou školské slovenské mládeže v Pešti r. 1822.
  13. Poděkování po zkoušce.
  14. Spisovatelství slovanské.
  15. Zdvořilost.
  16. Převrácenost.
  17. Návěští.
  18. Daremná práce.
  19. Horlič.
  20. Řečtění.
  21. Úštipečník.
  22. Námítka.
  23. Ledakdo.
  24. Libozvučnost.
  25. Opak.
  26. Národní písně.
  27. Zpěvačnost Slováků.
  28. Turec.
  29. Ty pán, já pán.
  30. Klasičnost.
  31. Hexameter a AIexandrýn.
  32. Podobizny.
  33. Vděky.
  34. Vznešenost.
  35. Vláda nad předmětem.
  36. Kdosi.
  37. Rada.
  38. Dokonalost.
  39. Bezpečnost.
  40. Tragičnost.
  41. Příjemný úkaz.
  42. Květy a ženy.
  43. ÚtuInost.
  44. Chrám osvícenosti.
  45. Náboženstvo a cnost.
  46. Lada.
  47. Čas k lidem.
  48. Strany.
  49. Německá čeština.
  50. Pohrůžka.
  51. Míšeň.
  52. Loužice.
  53. Samskrit.
  54. Chválci řeči.
  55. Slovotepci.
  56. Čtenář.
  57. Řeč Slovanská.
  58. Vtip se sám.
  59. Básnivá řeč.
  60. Homer.
  61. Přítomnost.
  62. Vzdělanost.
  63. Rozličnost chuti.
  64. Okolek literatury.
  65. Určení.
  66. Nesnášelivost.
  67. 1. Vděcnost.
  68. 2. Báseň a hudba.