Poděkování po zkoušce.

Jan Kollár

Poděkování po zkoušce.
Ai toto jest ovoce, Vznešení školy této Patroni! Jež toho léta nová štěpnice nesla naše. Přijmite pervotiny skrovné tyto nás od ochotných Dítek svých, neb sme květ jen a símě posud. Strom zelený široké ne hned ratolesti vypíná, Z jádra maličkého vzhůru se volně pučí. Tak bude dosti i nám dobrého chvála počátku, Že sme už aspoň mlaď sebrali rozsypanou. Ještě nedávno byla v smutném role ta zde neřádu, Koukol a bodláčí zrostaly bujně na ní. Bez pastýře milé, jak v poušti, bloudily ovce, Bez Boha jak siroty v necvičenosti žily. Že ste se tehdy o nás věrnou zaujímali láskou, Teď mládež ta celá Vám za to díky činí. Díky činí vroucí, otcovskou péči uznává, A slibuje skutkem vzdáti budoucně obět. Bůh korunuj krásným zmužilé vaše zásluhy věncem; On naše podpory Vám dávej i dále pomoc. By ste naši školu – ach na křehkém ještě stojící Základu! ve zvláštním ráčili míti zření. 522 Hrozná kolik v Tokaji, zlatonosných v Tatře je písků, Vlun kolik okvetlý v svém kryje lůžku Dunaj: Prospěchu a štěstí též Vám žádáme tolik my; Slyš nebe toužebnou laskavě prosbu naši.