4. Mistivoj.

Jan Kollár

4. Mistivoj. 4. Mistivoj.
 V průvodu překrásném panošů a v nádheře švárné, Mistivoj od svého bral se do Sasku lidu; Vývoda tam sličnou mladici zmužilému rytířstvu Na hradě hostinském k obdivu chlubně choval. Dej mi, kníže poví, přízeň tvou k lásce milenky, Poslední v Slovanech má moc a jméno není. 510 Však by se dle zvyku sám věna hodným býti dokázal, VězVěz, že i meč tento v pěsti nedarmo nosím. Bernard stiskna ruku snoubencovi, choť jemu slíbí, Než k boji svého do Vlach zbroj zetě dříve volá. Šel s družinou a uviv herdinské věnce si vítěz, Věrný zpět hotové táhne ke svatbě ženich. Než nadutými Němec Dětrich se k Němcovi ozve Posměchy: „tak hezké ty psovi dívky nedej!“ Vývoda slib prolomil; s nesmírnou kníže bolestí Nad potupou v ňádřích v odchodu pomstu vařil. Sotvy že hrad zanechal k hraničeni svých kráčeje bratrů, Už se za ním poslů k návratu hejno valí. Pozdravení vzkazuje, řkoucích, náš pán tobě, vrať se, A vznešený, nízká kníže zapomni slova. Dáti milenku hotov, skvostnou chce sláviti svatbu, I množství všelikých k náhradě příti darů. „Ať sobě třímetříme, co má, ublížil mé cti, povězte, Zví však, co jmenoval zvíře, že kousat umí.“ Bodna koně vranného, rukou k hlavě přílbici tiskna, K svým Slovanům pelný smutku i hanby běží. V háj hluboký svolaje vše slavné národu vůdce, Jim potupu v hněvných přednese krátce slovích. Hluk se tichý rozlehne kolem, ten šepce druhému, Každý těm ruhačům horlivě pomstu volá. V tom se jeden šedivý z prostředku starček ohlásí: I mně, Milí, mladších trošku darujte uší. Mistivoji! mnělbychmnělbych, že co říkášříkáš, stálo se slušně, Nač si nechal vlastních, čest čině radše cizým? Dosti rodí spanilých nám krásná Slávie dívek, Jenž i zlatých trůnů ozdoba býti mohou. Kdo svých málo šetří, k pyšným se vtíraje háncům, Nech mzdu, po níž dychtí, vezme pokojně lichou. Však že celého se ta špatná poškverna dotýká Národu, že jsme lidé, mužně ukažme nyní. Řeknul; všickni ženou se za ním odpomstiti křivdu, A v zmužilém zpupné vyprali Němce boji. 511
Básně v knize Výklad:
  1. 1. Počátek lásky.
  2. 2. Nářek.
  3. 3. Cesta.
  4. 4. Mistivoj.
  5. 5. Rozpomínka.
  6. Kralodvorský Rukopis.
  7. Příchod Slávie.
  8. Procházka v háji.
  9. SIavenka
  10. Slavové.
  11. Památka dne narození Alex. Rudnayho Kardinála a Primase království Uherského r. 1824. dne 4. Října.
  12. Přivítání před pervou zkouškou školské slovenské mládeže v Pešti r. 1822.
  13. Poděkování po zkoušce.
  14. Spisovatelství slovanské.
  15. Zdvořilost.
  16. Převrácenost.
  17. Návěští.
  18. Daremná práce.
  19. Horlič.
  20. Řečtění.
  21. Úštipečník.
  22. Námítka.
  23. Ledakdo.
  24. Libozvučnost.
  25. Opak.
  26. Národní písně.
  27. Zpěvačnost Slováků.
  28. Turec.
  29. Ty pán, já pán.
  30. Klasičnost.
  31. Hexameter a AIexandrýn.
  32. Podobizny.
  33. Vděky.
  34. Vznešenost.
  35. Vláda nad předmětem.
  36. Kdosi.
  37. Rada.
  38. Dokonalost.
  39. Bezpečnost.
  40. Tragičnost.
  41. Příjemný úkaz.
  42. Květy a ženy.
  43. ÚtuInost.
  44. Chrám osvícenosti.
  45. Náboženstvo a cnost.
  46. Lada.
  47. Čas k lidem.
  48. Strany.
  49. Německá čeština.
  50. Pohrůžka.
  51. Míšeň.
  52. Loužice.
  53. Samskrit.
  54. Chválci řeči.
  55. Slovotepci.
  56. Čtenář.
  57. Řeč Slovanská.
  58. Vtip se sám.
  59. Básnivá řeč.
  60. Homer.
  61. Přítomnost.
  62. Vzdělanost.
  63. Rozličnost chuti.
  64. Okolek literatury.
  65. Určení.
  66. Nesnášelivost.
  67. 1. Vděcnost.
  68. 2. Báseň a hudba.