Povídka.

Emanuel Lešehrad

Povídka.
V údolí elfů, mezi háji, stál nuzný domek jako v ráji. Zde žili jsme – dvě holubice, jen milujíce se a sníce. Na střeše zlaté slunce plálo, a nám se tolik štěstí zdálo. Větrné zámky, mlžné háje! – Ach, smutný konec byl té báje. 7
Básně v knize Květy samoty:
  1. Povídka.
  2. Západ slunce.
  3. H. – S.
  4. Pohádka.
  5. Stesk.
  6. Ztracené štěstí.
  7. Osamělost.
  8. Zimní den.
  9. Noc.
  10. Poslední břehy.
  11. Z cesty.
  12. Soumrak.
  13. Své matce.
  14. Vyhnanec.
  15. Prosba.
  16. Noční pouť.
  17. Sentimentální vycházka.
  18. Pianissimo.
  19. Diskretnost.
  20. Východ měsíce.
  21. Polo ve snu.
  22. V parku.
  23. Očarovaný palác.
  24. V roztoužení.
  25. Princezna.
  26. Ukolébavka.
  27. Návštěva.
  28. Písnička.
  29. Odpočinek.
  30. V záři.
  31. Vesna.
  32. Májová slavnost.
  33. Odjezd.