V parku.

Emanuel Lešehrad

V parku.
V aleji staré, zapadlé jsou všechny astry povadlé, a stříbro luny vychladlé. A na pěšině pod háji dva smutné stíny potají sychravou nocí vzdychají. Králevic drnká na lyru, a v šeru sochy satyrů prs dobývá se z kašmíru. Ač struny plné soucitu, přec dnes už hraje bez citu a větru zpívá píseň tu. V aleji staré, zapadlé jsou všechny astry povadlé, a vůně touhou nasládlé. A rytíř znaven nudnou hrou, teď sňal si přilbu s chimerou a sní pod lunou vychladlou. 29