Noční pouť.

Emanuel Lešehrad

Noční pouť.
Jdu setmělým hvozdem do noci klidné, do noci zlacené, krajem, jenž dříme, pouze sten haluzí pod nohou zazní, přelétne lyšaj. Výstražně břízy kol noční tmou svítí, sýček kdes daleko, daleko houká. Ticho. Jen praskání haluzí v chodu, haluzí suchých. Je mi tak úzko! Tak divně, tak hrůzně! Taková prazvláštní, neznámá úzkost! Prchl bych odtud. A vzkřikl bych temnem. Pospíchám dále. – Ale mnou lomcuje tajemná bázeň. Prchám. A východ, jen východ, ten hledám. Člověka hledám... Ni stopy. Tma kolem. Do noci volám. Tápu v ní znovu. A shlédl jsem blízko, mezerou v kmenech, cos’ jakoby světlo. Já jen to zahlédl, vytušil ve tmě horečným zrakem. 22 Jakoby za oknem, u rudé lampy seděla stařena stříbrných vlasů... Brousila kosu. A smála se tiše schýlena k práci. 23
Básně v knize Květy samoty:
  1. Povídka.
  2. Západ slunce.
  3. H. – S.
  4. Pohádka.
  5. Stesk.
  6. Ztracené štěstí.
  7. Osamělost.
  8. Zimní den.
  9. Noc.
  10. Poslední břehy.
  11. Z cesty.
  12. Soumrak.
  13. Své matce.
  14. Vyhnanec.
  15. Prosba.
  16. Noční pouť.
  17. Sentimentální vycházka.
  18. Pianissimo.
  19. Diskretnost.
  20. Východ měsíce.
  21. Polo ve snu.
  22. V parku.
  23. Očarovaný palác.
  24. V roztoužení.
  25. Princezna.
  26. Ukolébavka.
  27. Návštěva.
  28. Písnička.
  29. Odpočinek.
  30. V záři.
  31. Vesna.
  32. Májová slavnost.
  33. Odjezd.