Stesk.

Emanuel Lešehrad

Stesk.
Teď žlutý je můj sladký háj, a žlutá step a žlutý kraj. Cypřiše teskle k nebi ční, a vše má nádech smuteční. A kolem modrých rybníků, jde dlouhý průvod poutníků, na tělech mají hábity, a tváře kápí zakryty. O skálu opřen hledím v luh, kde moje duše, to ví Bůh, a z hlubin ke mně zaznívá poutníků hymna truchlivá. 11