IV. Suchý žalm.

Josef Svatopluk Machar

IV.
Suchý žalm.

Povaha naše záhadně je stkána: Dvé dissonančních, rušících se tonů, jež zazní z každé stránky našich dějin, z našeho šumí národního žití: francouzská vznětlivosť a ruská mlha. Jakby si stiskli Západ kdys a Východ svou pravici v nás ku věčnému spolku, a nechali v nás kus svých sympathií a nechali v nás něco ze svých povah – my lehkovznětní rychle zaplaneme pro mnohou, třeba illusorní krásu, pro mnohé, třeba vybájené dobro, pro mnohé, právě narozené cíle (v jichž hledání jsme praví Kolumbové), 24 pro řadu velikých a smělých reform, v něž chceme obléct’ celou polokouli – však rázem klesne odkuds ruská mlha, a zapadáme v tupou resignaci a nemáme než trpkou svoji dumu a žalné stesky, elegické tváře... A v mlhu tu zas padne trochu světla a rázem jak sta raket září, hraje náš celý obzor... A tak balancujem do světla, do tmy po povaze naší... A balancujem se svou sympathií z Východu v Západ, ze Západu v Východ s chybami obou, ne však jejich silou..silou... A to je konečně to nejsmutnější... 25