XI. Koruně svatováclavské.

Josef Svatopluk Machar

XI.
Koruně svatováclavské.
Český lid byl naivní dobrotisko. Nemohl pochopiti, jak možno žíti bez korunovaného krále. I nabízeli korunu českou králi polskému – odmítl, potom po dvakráte knížeti litevskému – odmítl – i byl z toho zármutek po celých Čechách – – – Z dějepisu země České.
Blíž mrtvých králů, kteří vždy jen v pýše a úctě nosili tě na skráni, ty, symbole náš, odpočíváš tiše ve zamříženém temném ústraní. Je dobře tak... Ti králové jsou prachem a co z nich žije, jest jen pohádkou – nuž zůstaň ty i s povybledlým nachem, kameny, zlatem na ně památkou. 54 Je dobře tak... Ty v zamřížené schráně, a je ať kryje kámen zvětralý – nač nutili tě jenom na čís’ skráně, jež o tě vůbec ani nestály? – Ať oplete tě pavouk! Nerušený ten obraz bude! Ty tak zastřena, z králů je popel, národ ponížený – ta trocha cti však není ztracena! 55
Básně v knize Tristium Vindobona:
  1. I. První dojmy.
  2. II. Smutné perspektivy.
  3. III. Na Kahlenbergu.
  4. IV. Suchý žalm.
  5. V. Intermezzo.
  6. VI. Hořký žalm.
  7. VII. Situace.
  8. VIII. * * *
  9. IX. Bolestná epištola.
  10. X. V parlamentě.
  11. XI. Koruně svatováclavské.
  12. XII. Intermezzo.
  13. XIII. Polsce.
  14. XIV. V soumraku.
  15. XV. Prvního května.
  16. XVI. Theorie.
  17. XVII. Evropa.
  18. XVIII. Dějiny lidstva.
  19. XIX. Epitaf XIX. věku.
  20. XX. Epilog.