XX.
Epilog.
Ta láska k vlasti snadno chápe se,
když několika slovy zatřese,
jež po pár roků mají dobrý zvuk:
když – na příklad – vlasť v sloce představí
zhalenu ve plášť děsný, krvavý,
– effektní háv to staré romantiky –
a kolem hlavy s gloriolou muk...
Neb nesvornosti hydru prokleje
a živí staré, sešlé naděje
proroctvím levným v příští čas;
kol plno přátel vidí v táboře
a slunce slávy v našem obzoře,
96
jež naší dobré matce vlasti vsadí
diadem zářný místo trní zas...
I ona finta stará otřelá
vždy ještě dobrý effekt udělá
dít: zemřít chtěl bych jenom pro svou vlast! –
i hezké to – což zvykem moderním
je nyní – nabít ve sloku a rým
pár seriosních rad a pěkných plánů
a čtenáři je vážně na stůl klást...
To vše je zřejmé. Zda však pochopit
dovede jednou někdo onen cit,
jenž stokrát vysmán, schlazen, oklamán,
v tmách vidí ten náš obzor veškerý,
zří v příští časy okem nevěry
a trhá cetky, které národ baví,
a klade nůž do hnisajících ran?
Cit pochopit, jenž trysk’ jen v žluč a vztek,
žár pochopit, z nějž ani paprsek
nepadá v příští dráhu, boje, dny,
jen silná hrdosť, a ta vyrazí
jen hořkostí a všecko odhází,
co slabí nás a co je nehodno nás,
naděje, sny, roj přátel šalebný?
97
Buď zdráva, otčino! Vem poslední můj list
– ne jako omluvu, já před tebou jsem čist –
jak pozdrav prostinký, v nějž jsem zas sebe klad.
A moh’ jsem kratčej jej a lépe vyslovit,
po starém způsobu jak říkává náš lid:
Já na tě vzpomínám, mně po tobě se stýská
a mám tě z celé duše rád!
98
OBSAH.
Strana
I. První dojmy9
II. Smutné perspektivy13
III. Na Kahlenbergu18
IV. Suchý žalm24
V. Intermezzo26
VI. Hořký žalm30
VII. Situace35
VIII. * * *37
IX. Bolestná epištola42
X. V parlamentě47
XI. Koruně svatováclavské54
XII. Intermezzo56
XIII. Polsce58
XIV. V soumraku62
XV. Prvního května66
XVI. Theorie72
XVII. Evropa81
XVIII. Dějiny lidstva89
XIX. Epitaf XIX. věku91
XX. Epilog96
E: tb
[99]