VEČER

Josef Svatopluk Machar

VEČER
Kovové světlo měsíce se plíží vavřínů, oliv, dubů hustou mříží a hází bílé skvrny v černou trávu. Ty stromy stojí v pohádkovém hávu, v zeleněmodré fantastické třásni – kulissy k jakés romantické básni. Svit naší lampy žlutě vyzařuje, roj moskytů a můr ji obletuje, my chráníme své hostitelky líce dým cigar svojich v líc jí dýmajíce a probíráme – co nám nad hlavami cikády řinčí – dne se příhodami. To chvíle sladká je – neb vedro denní uvrhlo duši v pusté lenošení, teď chuděrka se sbírá, pouta shází, na jazyk sedá, v smích a hovor vchází a ovlažena révy rudé mokem, řeč nechá plynout poetickým tokem. [109] Vysoko v temnu četné hvězdy svítí mrazivě cize. Velký Vůz se nítí i Orion i Vlasy Berenice. Cikády umlkají. Ze směsice nehybných snětí tikne hlásek ptáka. Pak ticho. Naše řeč jen chvilkou zláká smích bouřný. Nenadále v pause jedné se hluboký vzdech spokojeně vzvedne a vyšumí. To od břehu. Řeč ztichla. Tu po druhé si obří prsa vzdychla a po třetí a dále. Na to tiše se loučíme – neb moře ze sna dýše, a jdeme spat už v této svaté chvíli, bychom mu řečí spánek nerušili... 110

Básně v knize Výlet na Krym: