JARO V MĚSTĚ

Stanislav Kostka Neumann

JARO V MĚSTĚ
Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky automobilů a tramwayí, jaro směšné hýbající všemi uličníky, kteří v kuličkách své jmění prohrají. Leč i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, pod frontami činžáků když běží ke spasení. Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? Ale po tom věru nikomu nic není. Ubohé lidské srdce! Ovzduší je něžně elektrisováno na chodnících překypujících. Kdo však vyšel křepce v usměvavé ráno, k večeru zda neztrácí svůj smích? Co jim jaro dá, oh, to je těžké břímě, zradí za chvilku, kdo nésti pomohl. Lehce s jarem béře se a těžce ztrácí v zimě. A přec žebrákem, kdo vzíti nemohl. Ubohé lidské srdce! Jaro vlaje třídami jak tichá revoluce, která vraždí polibkem a ničí pohledy. Oken skla se smějí, sady kynou prudce, krasavice mají pilné nohsledy. Ale kola, podšvy, kopyta se řítí jako nemilosrdný a suverénní stroj. Souvislosti lomoz křičí: Rozdrtiti! Jaro tanec chce a svět chce boj. Ubohé lidské srdce! 14
Básně v knize Rudé zpěvy:
  1. ŽALM Z R. 1919
  2. V PŘEDVEČER VZPOURY
  3. ELEGIE
  4. JARO V MĚSTĚ
  5. ZLATOHLÁVEK NA CHODNÍKU
  6. PROLOG
  7. POZDRAV
  8. SOCIALISTICKÝM ŽENÁM
  9. DER ROTHE MAX
  10. ROSA LUXEMBURGOVÁ
  11. CESTOU
  12. O BITEVNÍM POLI V NÁS
  13. FILM
  14. KOMÍNY
  15. NOČNÍ PRÁCE
  16. R. S. F. S. R.
  17. KÁZÁNÍ SPARTAKOVO
  18. ZPĚV ZÁSTUPŮ
  19. KAMENY
  20. ZPĚV JISTOTY
  21. VY A MY
  22. NEDŘÍMEJ DLOUHO, DAVE!
  23. SYN ČLOVĚKA