NEDŘÍMEJ DLOUHO, DAVE!

Stanislav Kostka Neumann

NEDŘÍMEJ DLOUHO, DAVE!
O, dave, železný, jasný, zvučný dave, jak smutno tu ihned, jak smutno je, když odpočíváš bez boje, když podřimuješ, mlčíš unaven a trpěliv jsi jako ochočený slon... Zapalte den a rozhoupejte zvon! O, dave, rozmarný, sedmibolestný dave, proč jako celý život jsi jen vlna, jež vzepne se, zapění, zasyčí, střikne, odvahy plna, – a klesne, vzdá se jako pouliční žena a všemu zvykne – proč nejsi stěna, kovová stěna, na pochodu neústupná zeď? V levo hleď! O, dave, hučící, širý, valící se dave, jak smutno je, když klesneš po dnech odboje, a bahnem páchnoucím se plní ulice, a po chodnících leze divný hmyz, podivný, zlý a vzpupný hmyz, a jako pohozená suchá kytice tvá revoluce leží na zemi, by všecka havěť na niní zanechala sliz a na autech ji roznášela loužemi. Nedřímej dlouho, brzy vstaň! K noze zbraň! 56 O, dave, železný, jasný, zvučný dave, co bez tvé písně jsme, hromem znějící, bez tvého kroku, děsícího třídy, bez tvého kladiva, jež divě bušící nový svět hlásá a starý hněv bídy – co sám jsi bez nich, co jsi bez sebe! Malinké duše rostou do nebe, kramáři otevrou plesnivý krámek, pořádek v chlívku velebí vláda, uličník po tobě plivá, šimrá tě tatrmánek, a nová se kuje zrada –: pozor dej, neleň a vstaň, zapal náš den a zvony rozhoupej, v levo se dej, připrav si zbraň, k líci dej pušku! 57

Básně v knize Rudé zpěvy: