Svadlá růže.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Svadlá růže.
Mnich mladý o půlnoci povstal s lože a z cely vstoupil v tiché arkady, jež zbudovány kolem zahrady – vlas s čela stírá, tiše šepce: „Bože! – „SenSen divný! – než, jak kámen ukrývá „sese v hloubi vod, tak v mysli mé se ztratil; „jižjiž utonul, již zapad’ bez paměti: „jenjen hladina se vlnou zachvívá; „všakvšak spánek uprch’, dál a dále letí: „OO sešli anděla, by mi jej vrátil!“ A v stín, kam stříbro luny nevnikánevniká, ku kříži černému se utíká a modlitbou snu paměť zaříká. [66] Než lehký vánek probudil se v sadu a lehkým krokem vstoupil pod arkadu, k černému kříži lehkým letěl letem a vůni plných růží – plným květem jež v sadě květly – s sebou vzal a dýchá v tvář jeho, čelo horké líbá z ticha: modlitba prchá se rtů, z duše mnicha, a dále letí s rychlým vánku dechem. Mnich mladý vstal pod černým křížem spěchem a spěchem kráčí dál v kamenném loubí, zahradu růžovou jež kolkol vroubí: „Sen divný! – tajemná však vánek slova „mimi šeptal v duši: mluvou jeho vůně. „MocMoc kouzelnou ta vůně v sobě chová! „SnuSnu obraz bleskem vynořil se z tůně, „nežnež zapad’ zas a zase v hloubi tone „aa nerozumím vánku mluvě vonné.“ Svit luny chodbu stříbrem pokrývá, stín černý proudy stříbra přerývá: mnich světlem v černý stín a stínem tmavým zas vkročí v proudy světla stříbrojasné: snu obraz v duši meteorem žhavým mu zasvitne a zasvitnuv zas hasne. 67 I stoupá arkadami, z arkad ven, i stoupá květoucími záhony, až odkud větřík vonná přines’ slova, až tam, kde keři růží obklopen se skvěje světlý obraz madonny, jež dřímající dítko v klíně chová: „Vrať ty mi spánku klid! Vrať ty mi sen! „ModlitbuModlitbu nelze přivolati zpátky: „vraťvrať ty mi klid! – hle! dítko spánek sladký „vv tvém klíně objímá. Kdys odpočíval – „kdyskdys před lety i já jsem v loktech matky „aa v loktech jejích sny as krásné sníval. „MneMne sirého ten klášter v náruč vzal „aa hochu malému se matkou stal; „žeže po pravé jsem matce netoužíval: „teďteď v klíně jeho nenajdu již spánku, „jižjiž uprchl a prchá dál – a dál?“ I zavřel oči: dech tu lehký vánku se vzbudil zas a spánek, jenž se blížil a oči jeho k odpočinku klížil, zas uprchl, když vonná slova lil mu do duše, když vlas mu políbil. „Ne! nepřines’ ten sen mi obraz jejíjejí, „aa přece obrazy ty polotemné „aa uhaslé se novým světlem skvějí, „ježjež rozlévá sen moci přetajemné. 68 „JáJá sestru měl! – Kéž ruce na mém čele „byby složila je chladíc bolné, vřelé, „taktak jak ten větřík, který po něm plyne!“ I klesá – tváře k chladné zemi sklání. A spícího jej našli za svítání, an v spaní ke rtům svadlou růži vine. 69 Gustav Heš.

Básně v knize Almanach českého studenstva: