Čekanka.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Čekanka.
Roste kvítí podlé cesty, skrývá v sobe lásky zvěstyzvěsty, květinu tu dívky znají, čekankou ji nazývají. Stála bledá krasavice na pahorku u silnice; do dálavy pozírala, modré oko napínala. Pozvedlo se mračno bílé, komoňové pádí čile; zablesknou se lesklé zbroje, již se blíží celé voje. Běží dívky, ženy, děti, běží vojínům v objetí. Tu radostí a vítání, objímání, vyptávání. – [146] Darmo jenom dívka bledá mileného hocha hledá; bystré oko pátrá všady, muže zhlíží – chytá řady; „Kde můj milýmilý?“ – nikdo neví, nikdo srdci neuleví. „V zajetí-lizajetí-li?“ – úsměv němý – „V bitvě padlpadl?“ – zraky v zemi. – Dlouho teskným pátrá okem, zvuk za zvukem – krok za krokem kol ní pestré řady mizí, a to samé tváře cizí. – Vysokého slunce střely dívku bledou uchvácely, ona jenom do daleka oko napíná – a čeká – čeká na milence svého, byť i do dne do soudného. Nad krajinou bouře lítá – nešťastnicí darmo zmítá, neustoupí divé moci, čeká, čeká až do noci. A jak noční shasnou svíce, hned zas dívka u silnice a svou touhu tak si krátí: „Však se milý přece vrátí.“ Líce vadnou, tělo chřadne, ale novou silou mladne 147 modré oko – jeho lesky ztuhlé zračí ňader stesky. – A tak bledá krasavice na pahorku u silnice v slunci, dešti, bouři divé ždá, a nikdy neožive. – Chodí dívky po silnici, znají družku krasavici, s nešťastnou útrpnost mají – „Čekankou“ ji nazývají. – Den a den – a jeseň – zima, Čekanka již v zemi dřímá; pahorek se sněhem bělí, dívky na ni zapomněly. Den a den – a jaro – vesnavesna, země probouzí se ze sna; a z té zemi ze srdečka zkvétla modrá květinečka. Květinu tu dívky znají, „Čekankou“ ji nazývají. 148 P. J. Přibylovský.
Básně v knize Almanach českého studenstva:
  1. Kytička.
  2. Tajemná kovárna.
  3. Bouře.
  4. V pytevně.
  5. Umírání.
  6. Má poesie.
  7. Tobě.
  8. I. Ta bujná kadeř havraní,
  9. II. Od prahu jsi mne vyhnala
  10. III. Ta láska pablesk zlativý,
  11. IV. Ta láska má jak černý šlář
  12. Vínek z myrtí.
  13. Co po tom?
  14. Na mostě.
  15. Smutná je ta naše láska.
  16. Oj snové mladí.
  17. O té krásné lásce mladé.
  18. Marina Dmitrevna.
  19. Rozmlouval jsem s lidmi.
  20. Prosba.
  21. Bez touhy!
  22. I. Skloň hlavu svou na mladá prsa má
  23. II. Tolik lásky v srdci mém,
  24. O samotě.
  25. Když jsme z jara sedávali.
  26. Svadlá růže.
  27. Tré otcův chvála.
  28. Kleftská.
  29. Ideály.
  30. Dub na skále.
  31. Nápis nápisů.
  32. Jistému národopisci.
  33. Archeolog.
  34. Jí.
  35. Touha bez naděje.
  36. I. Až bude jednou soudný den,
  37. II. Ba nevíš, jací páni jsme
  38. III. My ledacos o sobě víme,
  39. IV. Ba je to slunce v zimě jiné
  40. V. Ty písně moje – děti bídné –
  41. Zahrávám si já s tou láskou.
  42. Jen ještě jeden, jeden pohled!
  43. Dědoušek.
  44. Černý Jiří.
  45. Nevěrná.
  46. Noc.
  47. V pusté pláni.
  48. Moje ráno.
  49. Vodopád.
  50. Duše tvá.
  51. Opadalé květy.
  52. Boj.
  53. Lebky otcův.
  54. Na hřbitově.
  55. Romance.
  56. Ta divná dvojí památka.
  57. I. Vesele kolo v taktu se otáčí,
  58. II. Když ke rtům pevně tvou jsem tisknul ruku,
  59. III. Já hrdě ponesu svou vzdornou šíji,
  60. IV. Co člověk jest, jsem často myslil v duši,
  61. V. Ty velká chvíle, svatá, nejsvětější,
  62. VI. Ó žij, ó žij, ty růže moje tklivá,
  63. VII. Já žehnám zbožně tvoji hlavu –
  64. Bratřím.
  65. Skřivánek.
  66. Čas.
  67. Starý hrad.
  68. Páry.
  69. Poutničí.
  70. I. Jako alpy nebetyčné
  71. II. Kdybych já žal svůj vyslovil,
  72. III. Skořepina krásnou perlou
  73. IV. Co jsem se v nocích navzlykal,
  74. V. Očistěn jsem z prachu země
  75. VI. Musím od vás v dáli dlít,
  76. VII. Jeden kolem, druhý kolem,
  77. VIII. Život tu nebývá v zámrku,
  78. IX. Tak musím zpívat, jako cítím.
  79. X. Vyždímal jsem už duši na sucho,
  80. Na konec.
  81. Mému srdci.
  82. Na večer.
  83. Noční.
  84. Žena husitská.
  85. Víra.
  86. Naděje.
  87. Láska.
  88. Čekanka.
  89. Zklamaná láska.
  90. Krvavé lístky.
  91. V lese.
  92. Písně české.
  93. Vlasti.
  94. Ty, matko Slávo!
  95. Nadšení.
  96. V bouři.
  97. Shledání.
  98. I. Jest mnoho domů ve městě
  99. II. Ten větru se přižene bouřlivý let
  100. III. Neviň ten věnec kolem skrání svých,
  101. IV. Pohádka dí, jak jednou jeden muž
  102. V. Rostla mladá lípa;
  103. VI. Bylo jaro, bylo,
  104. VII. Ve těžkém snu se tělo mé
  105. Klášter svatojanský.
  106. I. I šel jsem v háj, bych v svatém jeho stínu
  107. II. A jindy potoku jsem bublavému
  108. III. To vím juž jistě, že jsou duše naše
  109. Byl pěkný den.
  110. Na oceánu.
  111. Má matička.
  112. O štědrý večer r. 1868.
  113. Loučení.
  114. Bratři.
  115. I. Když slavila srdce v brány
  116. II. S haluze jak na haluz
  117. III. Ten prapor, na němž lásky znak
  118. IV. Ještě jednu upomínku
  119. Pravá slza.
  120. Na hřbitově.
  121. Otec a syn.
  122. Pouť mé písně.
  123. Sestra.
  124. Pustý dům.
  125. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  126. II. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  127. III. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  128. I. Mne více vábí šípků keř,
  129. II. Mne baví víc motýla let,
  130. Ta láska.
  131. Na severu.
  132. O tom našem dědečkovi.
  133. Láska v písních.
  134. Nesmrtelnost.
  135. To slavný pohřeb!
  136. Pan Milota.
  137. Mladenovič Jovan.
  138. Na přírodu.
  139. Ples Boleslava Smělého.
  140. Stará panna.
  142. V klášterním sklepě.
  143. Kvítí z Karmelu.
  144. V lese hlubokém.
  145. Jediný zákon.
  146. Naše poesie.
  147. V noci 17. ledna 1623.
  148. Poslední přání.
  149. Píseň.