Pan Milota.

Bohumil Adámek Dominik Beznaděj Svatopluk Čech Jaromír Čelakovský Bohuslav Čermák Otakar Červinka Josef Slavomír Čipera Josef Dvorský Josef Otakar Forchheim Jaroslav Goll Gustav Heš Otakar Hostinský Alois J. Jizerský Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Václav Kropáček Jaroslav Lisec Ferdinand Marjánko J. Kyril Maryša Emanuel Miřiovský Jaromír Nečas Julius R. Nejedlý František Ladislav Polák P. J. Přibylovský Ladislav Quis V. Sázavský Josef Václav Sládek František Šimeček Václav Šnajdr Václav Šolc Josef Toužímský Hanuš Věnceslav Tůma M. Turenský S. Velen August Vlašímský Jan Vraný Vojmír J. Wünsch August Zátka V. Zikmund Želmír

Pan Milota.
Pan Milota tak sedí sám, jak byl by k stolu přimražen, a v myšlénkách je hlubokých, vždyť dnes – svatého Rufa den! Aj Rufa? den to Milotův, tak slavný den, tak krvavý, a sláva – krev – ta pálí tak jak uhel v srdci žeřavý. A plamenem se rozvlaje ve slavnostní den zločinu, a plamen aby udusil, dnes hlučnou dával hostinu. [229] By slavil Němců vítězství a zasvětil tu hanbu svou, by přehlušil své svědomí a pohřbil vinu krvavou. Však morová jak nákaza se smrtí černou plíží dál, tak černým srdcem jediný se hrozný cit mu rozehrál. Ten hlučný cinkot pohárů, jak umíráček by to byl, a víno to tak červené – jak by je krví procedil. A k slavnému kdy přípitku se srazil pohár o pohár, tu jakby zvonem rozlehlo se v duši jmeno: Otokar! A seděl tu tak zamračen a myslil jen a nemluvil, až z málo přátel poslední tu síň hodovní opustil. 230 A tak tu sedí zase sám jak zločinem by přimražen a v myšlénkách je hlubokých – vždyť dnes – svatého Rufa den! *** Tam venku hučí vichřice, a v duši zločin bouří dál a vře a pálí – hryže tak, jak peklo by v něm rozepjal. A tělo zde – a duše tam – tam krev – ó krev to nevinná a v krvi matka se synem,synem jak pode křížem Maria. Ó mrtev – a ran sedmnáct – ach klesla matky záštita, – a v každé ráně – hrůza to – vepsáno stojí: „Milota!“ A matka líbá mrtvolu a srdce, v bolu práznota – jen jedno slovo v paměti, jen jedno zná, toť: „Milota!“ 231 A venku hrom! a vichřice ta nese obraz krvavý u letu chvatnémchvatném, divokém a před zraky mu postaví. A u zděšení Milota: „Já ne – já ne – to Záviš byl!“ však strašný v duši hromu hlas: „Ty, ty’s ho zradně opustil.“ A Milota tu v zoufání: „Já ne, mne Rudolf uplatil!“ však vzteklý vichr bouří zas: „Ty’s vlast, ty’s krále utratil!“ A před zrakem mu zděšeným vyrůstá s dítkem matky stín, a matka ta – to matka vlast, král OtakarOtakar, to její syn! A osiřelé matky stín bolestně šepce: „Bůh tě suď! já nemám pro tě jiného, než kletbu svou: Ty proklat buď! 232 „TenTen pláč mých dítek mučených teď cizotou ve tvoji hruď se vpij a jedem stohlavým tam vyryj věčně: proklat buď! „AA nikde neměj pokoje, ni ve snu, v bdění, za hrobem, a noha tvá ať vede tě za krvavým jen zločinem. – „TakTak proklat buď!“ – S tím zmizel stín a svíjí se ten velikán ve hloubce činu strašného, jak pekla trestem byl by hnán. „Ó proklat buď!“ se vichrem tam se v sále, v duši rozletí, „a nikde neměj pokoje – a proklet buď i ve smrti!“ V tom s věže bije dvanáctá a strašný obrovský ten hlas se dolů nese, líně tak, jak v zločinném vědomí čas. 233 A uslyšel pan Milota půlnoční duchů hodinu a ze snění se probudil, ze zločinu zas k zločinu. A v tmavé noci sedí sám jak zločinem by přimražen a v myšlénkách je hlubokých, „byl – byl svatého Rufa den!“ 234 M. Turenský.
Básně v knize Almanach českého studenstva:
  1. Kytička.
  2. Tajemná kovárna.
  3. Bouře.
  4. V pytevně.
  5. Umírání.
  6. Má poesie.
  7. Tobě.
  8. I. Ta bujná kadeř havraní,
  9. II. Od prahu jsi mne vyhnala
  10. III. Ta láska pablesk zlativý,
  11. IV. Ta láska má jak černý šlář
  12. Vínek z myrtí.
  13. Co po tom?
  14. Na mostě.
  15. Smutná je ta naše láska.
  16. Oj snové mladí.
  17. O té krásné lásce mladé.
  18. Marina Dmitrevna.
  19. Rozmlouval jsem s lidmi.
  20. Prosba.
  21. Bez touhy!
  22. I. Skloň hlavu svou na mladá prsa má
  23. II. Tolik lásky v srdci mém,
  24. O samotě.
  25. Když jsme z jara sedávali.
  26. Svadlá růže.
  27. Tré otcův chvála.
  28. Kleftská.
  29. Ideály.
  30. Dub na skále.
  31. Nápis nápisů.
  32. Jistému národopisci.
  33. Archeolog.
  34. Jí.
  35. Touha bez naděje.
  36. I. Až bude jednou soudný den,
  37. II. Ba nevíš, jací páni jsme
  38. III. My ledacos o sobě víme,
  39. IV. Ba je to slunce v zimě jiné
  40. V. Ty písně moje – děti bídné –
  41. Zahrávám si já s tou láskou.
  42. Jen ještě jeden, jeden pohled!
  43. Dědoušek.
  44. Černý Jiří.
  45. Nevěrná.
  46. Noc.
  47. V pusté pláni.
  48. Moje ráno.
  49. Vodopád.
  50. Duše tvá.
  51. Opadalé květy.
  52. Boj.
  53. Lebky otcův.
  54. Na hřbitově.
  55. Romance.
  56. Ta divná dvojí památka.
  57. I. Vesele kolo v taktu se otáčí,
  58. II. Když ke rtům pevně tvou jsem tisknul ruku,
  59. III. Já hrdě ponesu svou vzdornou šíji,
  60. IV. Co člověk jest, jsem často myslil v duši,
  61. V. Ty velká chvíle, svatá, nejsvětější,
  62. VI. Ó žij, ó žij, ty růže moje tklivá,
  63. VII. Já žehnám zbožně tvoji hlavu –
  64. Bratřím.
  65. Skřivánek.
  66. Čas.
  67. Starý hrad.
  68. Páry.
  69. Poutničí.
  70. I. Jako alpy nebetyčné
  71. II. Kdybych já žal svůj vyslovil,
  72. III. Skořepina krásnou perlou
  73. IV. Co jsem se v nocích navzlykal,
  74. V. Očistěn jsem z prachu země
  75. VI. Musím od vás v dáli dlít,
  76. VII. Jeden kolem, druhý kolem,
  77. VIII. Život tu nebývá v zámrku,
  78. IX. Tak musím zpívat, jako cítím.
  79. X. Vyždímal jsem už duši na sucho,
  80. Na konec.
  81. Mému srdci.
  82. Na večer.
  83. Noční.
  84. Žena husitská.
  85. Víra.
  86. Naděje.
  87. Láska.
  88. Čekanka.
  89. Zklamaná láska.
  90. Krvavé lístky.
  91. V lese.
  92. Písně české.
  93. Vlasti.
  94. Ty, matko Slávo!
  95. Nadšení.
  96. V bouři.
  97. Shledání.
  98. I. Jest mnoho domů ve městě
  99. II. Ten větru se přižene bouřlivý let
  100. III. Neviň ten věnec kolem skrání svých,
  101. IV. Pohádka dí, jak jednou jeden muž
  102. V. Rostla mladá lípa;
  103. VI. Bylo jaro, bylo,
  104. VII. Ve těžkém snu se tělo mé
  105. Klášter svatojanský.
  106. I. I šel jsem v háj, bych v svatém jeho stínu
  107. II. A jindy potoku jsem bublavému
  108. III. To vím juž jistě, že jsou duše naše
  109. Byl pěkný den.
  110. Na oceánu.
  111. Má matička.
  112. O štědrý večer r. 1868.
  113. Loučení.
  114. Bratři.
  115. I. Když slavila srdce v brány
  116. II. S haluze jak na haluz
  117. III. Ten prapor, na němž lásky znak
  118. IV. Ještě jednu upomínku
  119. Pravá slza.
  120. Na hřbitově.
  121. Otec a syn.
  122. Pouť mé písně.
  123. Sestra.
  124. Pustý dům.
  125. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  126. II. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  127. III. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  128. I. Mne více vábí šípků keř,
  129. II. Mne baví víc motýla let,
  130. Ta láska.
  131. Na severu.
  132. O tom našem dědečkovi.
  133. Láska v písních.
  134. Nesmrtelnost.
  135. To slavný pohřeb!
  136. Pan Milota.
  137. Mladenovič Jovan.
  138. Na přírodu.
  139. Ples Boleslava Smělého.
  140. Stará panna.
  142. V klášterním sklepě.
  143. Kvítí z Karmelu.
  144. V lese hlubokém.
  145. Jediný zákon.
  146. Naše poesie.
  147. V noci 17. ledna 1623.
  148. Poslední přání.
  149. Píseň.