Stařeček.

Josef Baše J. D. Boholubský František Adolf Borovský Josef Boubela Antonín Bulla Antonín Čapek Gustav Dörfl Jan Dunovský Josef Dürich František Herites Adolf Heyduk Antonie Hoffmannová Josef Vlastimil Hrubý Josef Hubáček Albína Dvořáková-Mráčková Josef Ježek Bohdan Jelínek Alois Jirásek Josef Kálal Bohumila Karbanová Bedřich Kokoška Jaroslav Kozánek Eliška Krásnohorská Josef Kuchař Karel Kučera Karel Lomnický Z. Maník Ferdinand Marjánko A. P. Mělnický Emanuel Miřiovský Otakar Mokrý Berta Mühlsteinová Julius R. Nejedlý Vojtěch Novotný Vojtěch Pekař M. Podkonický Rudolf Pokorný Jaroslav Sv. Rypáček Marie Slavinská Antal Stašek J. Boleslav Strahovský Božena Studničková Václav Šnajdr Boleslav Trojan Olga Trojanová E. Volný Slavomír Vránek Jaroslav Vrchlický Zikmund Winter Josef Wünsch August Zátka

Stařeček.
Stával chudák u kostela ruce maje zbožně spjaté – nabízel ke koupi lidem na obrázku všechny svaté. Mnoho zboží všeho druhu prodal nábožnému lidu – ale žádný nechtěl jemu koupit bídu. *
„Přisedni si milý hochu, zapal sobě dýmku – budeme tu pěkně spolu sedět, klidně jako na vejminku. Myslím já si, že svět celý jednou byl můj statek, až naň přišli noví hospodáři – mnoho pánů – holý zmatek. – 57 Poslali mě na vejminek – myslíš, že to bolí? – Vždyť mi dali za výslužné mošnu se žebráckou holí.“ *
„Hlad a zima – viďte starý? – poproste tu krásnou dámu, co stupuje zbožným krokem k velebnému páně chrámu. – Poproste ji, ať ustřihne vlečku u hedvábných šatů – můžete jí dobře užít k svému plášti na záplatu. Něco k jídlu dá vám taky – aspoň drobtů do sytosti – můžete jí nabídnouti za vše kus své poctivosti.“ *
„Ach Bože, jsou to krásné růže, co má ta dáma na ňádru, a ráno budou na smetišti už pohozeny do hadrů.“ 58 „Což také růže – ještě krasší si snadno zase zakoupí, však nikdy ty co kvetou v srdci, až osud jí je uloupí.“ *
„Nu co pak, co pak zase máte, že se tak bolně usmíváte – – – nevidím nic – jen kočár jeti, v něm mladou dámu a tři děti. Však podobna je na mou věru ta dáma vám – vy měl jste dceru – – ta provdala se – bez faráře – – ha, znám už výraz vaší tváře.“ *
„Jen mlčte starý, a se stište, vám proklínati nesluší – jen svědomí když máte čisté a žádnou skvrnu na duši. Kdož za to, že to dcera vaše co padlá – ubíhá vám plaše – – ač pro vás bolný, smutný zjev – je přec to vaše krev.“ „Já neklnu jí – kdo pak to ví, zdaž ji ten hedváb nepálí – 59 snad jí ten špendlík brilantový a skvost už srdce proklály, – – jsme lidé – jeden jako druhý a každý měkký jako z tuhy – a otci trudno míti hněv – vždyť je to moje krev. A jestli tím snad ona vinna, že moje hlava sbělela, jeť kletba jenom Hospodina a nám nepatří docela. Já zapomněl a neznám lání – a nepřirazím v proklínání hřeb hanby její na rakev, vždyť je to přece – moje krev. – *
Jdu často kolem kostela, kde stařeček můj stával, kde mráz i slunce paprsek s šedinou jeho hrával. Teď víc tu není stařečka – už stihly jeho žaly a tělo schřadlé, uvadlé v špitále rozřezali. 60 Buď s Bohem, starý příteli, a odpočívej v klidu – – – konečně přec – smrť ledová ti odkoupila bídu. 61 ADOLF HEYDUK.
Z cyklu: Ze Slovenska.

Básně v knize Ruch 3: