6. Modlitba má dne 26 července 1818.

6. Modlitba má dne 26 července 1818.
O Ty, jehož tam slunce se v oslavě, Jak čáka věčná nad smrti oudolím, Pokojně vznáší, a spějícý K chvále budí hlasy díkočinné: Ty outočiště lásky a původe Její! v slzách já ohnivě před Tebou Padám na oltář, kdež radostné Zhůru letí k Tobě tvorstva díky. ——— *) V rukopise psáno dohromady: semnou. 48 V slzách tužebných, v rozkoše výtrhu Tichém; jsemť, Otče, jsem milován Tebou! Skláním se, v důvěrnosti vděčné K Tobě rukou vznesa, tvorcy svému. Plnost Ty ráčils lásky darů mně dát. Ty mysli mocné křídla zapůjčuješ, Ty ctnosti rozkoš dals, a věrné Srdce a přítele cytlivého. Však výše pálá horlivě díka má! Podál domácý lůna milosti jde Má stezka bouří; však Ty chráně Strážce milého mi dals na průvod. Opuštěný jsem v života bráně stál, An černě vůkol mračna se snášela, Jedoblivé y zlobné*) hrůzy Hnaly na nezbrojenou nevinnost: Tu aj utrpné, vlídně co mátino, Mne pojme rámě; z víru, propasti té Vyňat, za ním na lásky křídlách K cýli letím směle palmovému. ——— *) V rukopise psáno: zlobně. 49 Dej z těchto zřídel, dej, o Všelaskavý! Mně čříti moudrost; v kůru nebešťanů Chvíl sem se, když ten hlas milovný Posvěcoval mě k činům hrdinství. Nezemru věčnou nikoli já smrtí! Záblesk nebeský, krásu svatých duší Viděl, viděl sem já tělesně: Téť nebaví země stíny mrtvé, Nýbrž v domácý světla se okresy Vrátí, kde jasná jí kyne odplata: Kde já za ní v Tvé, Otče věčný Lůno vyšvihnu se nesmrtelně. 50