5. K samovraždivému Radoslavovi.

František Palacký

5. K samovraždivému Radoslavovi. 1818.
Stůj, o vrať vztažený pošvě, Radoslave, Meč! o zdaž nevidíš? Nesmyslný! tobě Střílí z tváři bledé hydry Megeřiny. Stůj! jest k živobytí brána odevřená Ještě; zhoubu volá zoufale nesmělec. Ukroť bouři prsou; ku břehu nádějí Jasných roztřepenou bárku poveď směle. Po zrádných skalinách, v rozbroji vichrovém Živlů rozzlobených mocně, co bleskové Bouřkou, ať zeměsyn portu se doplaví – Nejvyšší poručil. Bratře polož braně! Odbojným se čelem rouhati nesluší Strážícýmu život andělu! Jest! tobě Hořký píti kalich osudové dali. Neštastný! ku prsům zrádce sy ještěra, Zmámen, vroucně vinul; on střely jízlivé V oupřimné ti zaryv srdce, nechal tebe. Ty zplýváš ve slzách? Přej sobě odlevy Léčícý: hoře tvé v krůpě se roztaje. – Ach tvé srdce čilé, duch spanilou hoře Vroucností, sliboval v usvitě růžovém Jasné plápoly dnů: v háji svatém hrdě Zachvíval vysoký náděje praporec. Vstaň; osměl se nový ohnivě cýtiti V jarní sýle život; aj vznešená věje 47 Palma v posvěceném háji, a vítěze K nesmrtnosti volá, k ochraně vlasti své. O třikrát blažený ten, komu plápolem Božským ňádra se dmou, genyové čelo Vlídní obletují v kůru milostivém. Se mnou,*) Příteli, poď! Tam u památky té Jasné slávy otců, v obrošeném luze, Poustennícy, nové začneme spolčení. Blyštícý duhu zříš? Bouři litostivý Pán ráčiv potišit, laskavě nám kyne.