Zármutek.

Karel Marie Drahotín Villani

Zármutek.
Jednou, když jsem ještě kvítí Do věnců si splétával, Z říčky rybinky do sítí Nevinně si chytával: Tenkrát, když jsem se, jda s matkoumatkou, Před ní za motýlem hnal, An jsem jenom čáku sladkou, Ne pak lstivost lidí znal: – Tenkráte jsem šťastně žil! Ale teď! ach! krásné kvítí Věnců osud rozdrtil, V pavučiny moje sítí, Ryby v písek proměnil; Nic mi – nic mi nezůstalo, Čím bych se zde potěšil, Co by nazpět štěstí dalo, Žíti, jak jsem tenkrát žil!... Kde jste věnce – rybky mé? 61