Smutné večery.

Smutné večery.
Ty smutné večery znám, kdy za vším vstává stín tmavý z dna řeky, z haluzí stromů, kol chmurných táhne se domů, co slunce spěchajíc v náruč tmám své plameny na purpur taví. Ty smutné večery znám! V nich bloudím a nevím kam, až tělo i duch můj se znaví. Tu v noc, jež valí se řekou, se chmury podivné vlekou, tak rovny těžkým jsou myšlénkám. Krok váhá, zpět jde, se staví – tak bloudím a nevím kam. Chci hrdý býti a lkám, chci věřit, cíl můj že pravý, chci vrátit se ku svojí práci a v tom zas duch odvahu ztrácí, chci dál a umdlévám. Mé okno v obzor žhne mhavý. Chci hrdý býti a lkám. 34 Co vlastně toužím, se ptám. Sny prchly mládí a slávy! Jen jednu duši svou zváti! Jen jednou moci jít spáti a necítit se tak sám! Tak hlodá, hryže sup dravý, ach, dobře vím, po čem se ptám. Vše splývá v tmu tu i tam... Má lampo, zda tvůj lesk žhavý mi vrátí dnes opět sílu a hrdost v tvář svému dílu zřít, v oku nadšení plam? Tak sám zřím do dálavy – vše splývá v tmu tu i tam... Ty smutné večery znám... 35