Scena à la Watteau.

Jaroslav Vrchlický

Scena à la Watteau.
(Příteli K. B. Mádlovi).Mádlovi.) Scena: Otevřený parkový háj s dalekým výhledem.
I. VÝSTUP. Finette (sedí na kamenné lávce s velkou mandolinou na klíně zadumána):
Své stíny večer již nachýlil k siré zemi. Jej čekám samotna. – Ó zdali zjeví se mi? Tak bylo smluveno... Šer do stromů se sází, a chvíle zvolna jdou, on stále nepřichází... Či moh’ by sklamat mne? K Lucile láskou vzpláti? Či s dvornou Suzettou snad laškovat a hráti? Či s bujnou Florisou, jež jest jak smavá Vesna? Či s Philamintou snad? – Ne, tak jak dítě ze sna dnů dětství vzbouzí se, o lásce nemá zdání... Snad Nanon vábí jej? – To věru k popukání! Též svůdná Elvíra mi nemůž’ přidat strachu, ni hloupá Ninetta, jež mní, že v tváři nachu čím více líčí se, tím větší zájem vzbudí... Kdo tedy drží jej? – Zde čekati mne nudí... Ó hloupé domněnky! Tak cit nás často klamá, na tolik mužů zde přec nejsem žena sama, tu sličný Leandre i švarný Muscadin, jen vysloviti se a opravdu chtít jen! Již oko přimhouřím, ať co chtí dělají, jen mého Fabrice když pro mne nechají! (Pausa.)
139 Tak vonný večer jest! Tak v mysli božsky líno! Jak v zlatých strunách tvých, má snivá mandolino, prst jen se dotkne tě a hájem táhne dech tak nyvý, jak by stkán z dne celého byl ech, ze všeho, co tu plá a vlá a voní, zkvetá, z té písně unylé již vadnoucího léta, z niv do mlh ztopených i zamyšlených strání, jež v šedý Noci flor se halí po klekání. Zvuč, věrná družko má! Ó vyslov tíseň moji, snad hudby genius tluk našich srdcí spojí! (Hraje a zpívá.)
(PÍSEŇ.)
Ten starý faun a omšený nad vyschlým vodojemem vše háje chytá ozvěny i kroky v listí němém. Ta Ceres, v sivé tváři mech, klín pln kamenných květů, zná z paměti můj ston a vzdech, jej šeptá Amorettu, Jenžjenž k ní se tulí zvětralý, zrak upřen kamsi v lesy... A jen můj vzdech lká do dáli: Ó milý, kde jsi, kde jsi? Fabrice (objevil se při počátku mezi stromy, chvíli poslouchá, pak se ze zadu přiblíží a tiše sedne Finettě k nohám): Ó milá, kde jsi, kde jsi? 140 II. VÝSTUP. Finette, Fabrice.
Finette: Což tony oživly a mohly nabýt tvaru? Fabrice: Dnes všechno možné jest, podléhá lásky čaru. Tvůj vzdech, když touha v něm, se v miláčka hned změní, a jak tu miláček, jde za ním políbení. Finette (koketně): Tak rychle nejde to, jak bájiti to chcete, nechť dobře zaseto, chce čas to, než to zkvete! Fabrice: Já přišel v nevčas snad? – Pak lituji, má dámo! Finette: V čas, v nevčas! – Vždycky v čas, to rozumí se samo! Ó drahý Fabrici! (Klesne mu v objetí.) Fabrice: To je to slovo pravé! (Líbá ji.) Finette: Ó já to věděla, že přijdeš, nežli „Ave“ mšic křídla dohrají tam na kvetoucím vřesu. 141 Fabrice: Ó sladké blaho mé! Jak toto blaho snesu! Finette: Můj dobrý miláčku! Fabrice: A přece pochybnost se vkradla v srdce tvé! Finette: Toť lásky sladký host, i tebe v náručí, lze stále pochybovat, se pochybnosti vzdát, jest věru nemilovat. Však pohleď, chvilka to, jen bohům ukradena, tam olší, javorů kde tmí se hustá stěna, druž naši veselou zřím blížiti se k nám, je konec sladkým snům: lásky sladkým hrám. Jdou všichni přímo sem... Fabrice (vstane): To kletba společnosti, a bych ti pravdu řek’, těch hříček mám již dosti! Chci tebe míti jen, nač garnituru jejich, nač lásky naší květ těch ztápět na peřejích slov sladkých, poklon mdlých a lhaných napořád? Ať v sled se vysloví, mám ve všem přímost rád. Finette (koketně): Tak nemluv, lhostejné ti přece nejsou všecky. 142 Fabrice: Ta tlustá Lucila, Suzette, ten diblík dětskýdětský, ta žvavá Florisa, ta Philaminta suchá, či Ninette s líčidlem, však běda, beze ducha, či Nanon docela – to věru k popukání! Finette: Slyš, tys mne poslouchal! Zde třeba pevnou dlaní ti ústa zamknouti, bys nerouhal se stále. Fabrice: Či svůdná Elvíra? Tu znám již a tak dále... Finette: Mlč, mohou slyšet nás... Fabrice: Ať slyší, pro nás lépe. III. VÝSTUP. (Z pozadí vyhrnou se v roji: Elvire, Lucila, Leandre, Suzette, Philaminte, Muscadin, Florise, Ninette a Nanon.)
Elvire: Ne, toto setkání je věru velkolepé! Já řekla vám to přecpřec, a vy jste nevěřili, kde najít Finettu v té podvečerní chvíli 143 než tady pod jilmem, té vonné na pasece, když první hvězdy kmit se zhlíží cudně v řece. A sama nebude, já tušila to již. Co, milý Leandře, k mé věštbě odpovíš? Leandre (chytne ji ze zadu v objetí a políbí): Že kouzelnice jsi, vím já a ty to víš! Lucile (zlomyslně): To lehké čáry jsou a snadno k uhodnutí. Suzette (taktéž): Ne, to je dětinské, až do smíchu to nutí! Philaminte: Zde přece ku hvězdám nebude vzdychat sama! Muscadin (k Florise): Jí dáme společnost, ať aspoň vzdychá s náma! Florise: Proč vzdychat? Nechápu, když rozumějí sobě, tu možno jen se smát... Muscadin: Za pravdu dávám tobě! (Chce ji políbit a ona mu uniká.)
144 Ninette (k Nanoně): To urážlivé jest, nás si tu nevšímá! Nanon: Jak možno líbat se před cizích očima, ne, to se státi mně! – Než nastavím své líce, dřív dvéře zavru vždy a spustím okenice! Elvire (k Finettě): Byl krásný večer, že? Finette (snivě): Byl jako báseň pravá! Lucile: To věřím ráda již! Muscadin: Buď milujícím sláva! Suzette: To smělé slovo jest! Kdo jsou zde milující? Leandre: Ti, již to cítí jen a nechtějí to říci. Nanon: Jak nelze milovat při hvězdách, při měsíci! 145 Lucile (k Finettě): Jdu jako žebračka – ty šťastna v citů tísni, mne neoslyšíš přec a usmíříš vše písní! Finette: Jdi, smavá škádlilko! Co zmůž’ má mandolina? Bez flétny Fabrice je k odpovědi líná. Florise: Pan Fabrice dobrý jest a říci jistě dá si! Fabrice (dvorně): Již pro váš úsměv jen, pro vaše zlaté vlasy! (Vezme flétnu.)
Lucile (k Leandrovi): Nu tak si skočíme? Leandre: Ze srdce milerád! Florise (k Muscadinovi): Smím prosit, rytíři? Muscadin: Jsem, oběti, váš kat! 146 (PÍSEŇ.) (Finette a Fabrice hrají a zpívají; mezi tím co Lucile a Leandre a Florise a Muscadin tančí moulinet, seskupí se ostatní okolo a dívají se na tanec diskretně spolu hovoříce.)
I.SLOKA.
To bylo v máji, kvetl hloh, a pod ním usnul mladý hoch, kol všecko bylo květ a tón – Endymion! Tak znělo v skalách, v údolí, a na stráni a na poli... V tom září zaplál nebe sklon, a jilm a olše hlaholí: Endymion! Suzette: Ach, známe to! – Ach, jak to srdce jíme! Nanon: To právě záhada, s níž celé noci sníme! Ninette: Co při tom sladkého – nikomu nepovíme! II. SLOKA.
Na tento zvuk, na tento ruch hrdličkám v hn zděhnízdě přešel sluch, v zář měsíce tu stopena Selena! 147 A znělo v skalách, v údolí a na stráni a na poli, jak vzbudila se Ozvěna... A jilm a olše hlaholí: Selena! Elvire: Ach, dobře známe to, ó jak to srdce chytá! Philaminte: To právě to, co v snech nám hraje a se kmitá! Nanon: Co jako luzný sen v svých snech z nás každá vítá! III. SLOKA.
Po přízi luny níž a níž, v tu vonnou noc a lesní tíš, kde spal ve květu anemon Endymion! se snesla k němu v údolí a na stráni a na poli plál svatojanských mušek shon... a jilm a olše hlaholí: Endymion! Finette a Fabrice: I odpovídá ztracená ve hloubí lesů Ozvěna: Selena! 148 Ona i on Endymion! Selena! Endymion! Muscadin (předstoupí): To bylo s patra přec a bylo skvostné věru! Elvire: Jak jiných světů báj v té vůni a v tom šeru! Fabrice (k Finettě, již rychle políbí): Kdo může zazlít mi, že odměnu si beru? Finette (v rozpacích): Tak přede všemi zde? Nanon: To skoro nestydaté! Suzette: To poetické jen! Ninette: Při záři hvězd kol zlaté! Philaminte: Nu, jaké zdráhání? Vždyť je to mezi námi! Nanon: Jen prosím dělejte, jak byli byste sami, překážet nechcem vám v té kouzlaplné chvíli, nám věru dostačí, když jsme si zatančili. 149 Muscadin: A zasmáli se též! Leandre: A šťastni byli – s vámi! (Dámy a páni kývnou na sebe a rozejdou se na všecky strany, laškujíce a žertujíce.)
IV. VÝSTUP. Fabrice a Finette (sami):
Fabrice (k Finettě, která se pohroužila v snění): Teď jasno jest vše přec – ti všichni o všem vědí. Zde stačí polibek na místo odpovědi... Finette (upustí mandolinu na zem a vzdychne): Co zbývá? Sladké sny! – Ó Fabrici můj, dost! Fabrice: Rád místa přeju snům, však doufám v skutečnost! (Ukloní se hluboce a odejde – však jen za strom ustoupí.)
Finette (mníc, že jest sama): Teď moh’ by odejít! To muž by nebyl ani, mé ruky netknout se, ni v letu mojich skrání? 150 Ne, to je nemožné! – Ó mandolino moje, má družko jediná! – Jsou u konce mé boje! Jsi tadytady, Fabrici? (Udeří v mandolinu, Fabrice vystoupí, ona couvne, on jí polibkem ústa zavře.)
Fabrice Jsem tvůj vždy. Finette (obrátí se k němu vesele): A já tvoje! 151
Básně v knize Na sedmi strunách:
  1. I. Píseň.
  2. II. Jiná píseň.
  3. III. Jitro po bouři.
  4. IV. Ranní modlitba.
  5. V. Pokračování.
  6. VI. Epilog.
  7. Aischylos.
  8. Horac.
  9. Rabelais.
  10. Voltaire.
  11. Camões.
  12. Corneille.
  13. Molière.
  14. Abbé Prévost.
  15. Amiel.
  16. Balzac.
  17. Angelus Silesius.
  18. Arnold Boecklin.
  19. Sežloutlé listí.
  20. Smutné večery.
  21. Babí léto.
  22. Předtucha jeseně.
  23. Má duše harfa...
  24. Bolesti.
  25. Dost, věř, jsem žil...
  26. Glossa k modlitbě za mrtvé.
  27. Píseň.
  28. To osud!
  29. Poslední bouř.
  30. Ghazel.
  31. Jen nechtěj!
  32. V bezesné noci.
  33. Setkání.
  34. Skolie.
  35. Píseň.
  36. Píseň.
  37. Když kvetou šípky...
  38. Dnes – zítra.
  39. Tak to bývá.
  40. Dumka.
  41. Mrtvé hvězdy.
  42. Kronikář.
  43. Píseň.
  44. I. (Rozmarná serenada.)
  45. II. (Vážná serenada.)
  46. III. (Sestina.)
  47. IV. (Kolébavka.)
  48. V. (Serenada v jeseni.)
  49. VI. (Sloky.)
  50. Meditace.
  51. Vše mohlo jinak být...
  52. V pozdní podjeseni.
  53. Silentium.
  54. Parafrase jednoho místa z Fausta.
  55. Jen do hloubky!
  56. Štěstí!
  57. Svatební.
  58. Rozdíly.
  59. Svět.
  60. Drobty.
  61. Okamžiky.
  62. Meditace.
  63. Viaticum.
  64. Svatvečer.
  65. Pozdní moudrost.
  66. Intimní chvíle.
  67. Vyplnění.
  68. Mladé dívce.
  69. Kdo má pravdu?
  70. Potom.
  71. Být svým!
  72. Zvěst o vlasti.
  73. Cestou za svatým Grálem.
  74. Lord Byron v noci po svém rozvodu.
  75. Bílý holub.
  76. Limb zvířat.
  77. Dětský motiv.
  78. U Černého jezera.
  79. V dešti.
  80. Romance o velkém štěstí.
  81. Pierina Ricci.
  82. Scena à la Watteau.
  83. Marcia Funebre.
  84. Pozůstalost.
  85. Při zprávě o smrti Kornela Ujejského.
  86. Démos.
  87. Titán.
  88. Stance.
  89. Českým židům.
  90. K odhalení pomníku Václ. Beneše-Třebízského.
  91. Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí,
  92. *** Těm posledním, těm zavrženým z davu,
  93. Poslání na Slovač.
  94. V paprscích myšlenek.