Scena à la Watteau.

Scena à la Watteau.
(Příteli K. B. Mádlovi).Mádlovi.) Scena: Otevřený parkový háj s dalekým výhledem.
I. VÝSTUP. Finette (sedí na kamenné lávce s velkou mandolinou na klíně zadumána):
Své stíny večer již nachýlil k siré zemi. Jej čekám samotna. – Ó zdali zjeví se mi? Tak bylo smluveno... Šer do stromů se sází, a chvíle zvolna jdou, on stále nepřichází... Či moh’ by sklamat mne? K Lucile láskou vzpláti? Či s dvornou Suzettou snad laškovat a hráti? Či s bujnou Florisou, jež jest jak smavá Vesna? Či s Philamintou snad? – Ne, tak jak dítě ze sna dnů dětství vzbouzí se, o lásce nemá zdání... Snad Nanon vábí jej? – To věru k popukání! Též svůdná Elvíra mi nemůž’ přidat strachu, ni hloupá Ninetta, jež mní, že v tváři nachu čím více líčí se, tím větší zájem vzbudí... Kdo tedy drží jej? – Zde čekati mne nudí... Ó hloupé domněnky! Tak cit nás často klamá, na tolik mužů zde přec nejsem žena sama, tu sličný Leandre i švarný Muscadin, jen vysloviti se a opravdu chtít jen! Již oko přimhouřím, ať co chtí dělají, jen mého Fabrice když pro mne nechají! (Pausa.)
139 Tak vonný večer jest! Tak v mysli božsky líno! Jak v zlatých strunách tvých, má snivá mandolino, prst jen se dotkne tě a hájem táhne dech tak nyvý, jak by stkán z dne celého byl ech, ze všeho, co tu plá a vlá a voní, zkvetá, z té písně unylé již vadnoucího léta, z niv do mlh ztopených i zamyšlených strání, jež v šedý Noci flor se halí po klekání. Zvuč, věrná družko má! Ó vyslov tíseň moji, snad hudby genius tluk našich srdcí spojí! (Hraje a zpívá.)
(PÍSEŇ.)
Ten starý faun a omšený nad vyschlým vodojemem vše háje chytá ozvěny i kroky v listí němém. Ta Ceres, v sivé tváři mech, klín pln kamenných květů, zná z paměti můj ston a vzdech, jej šeptá Amorettu, Jenžjenž k ní se tulí zvětralý, zrak upřen kamsi v lesy... A jen můj vzdech lká do dáli: Ó milý, kde jsi, kde jsi? Fabrice (objevil se při počátku mezi stromy, chvíli poslouchá, pak se ze zadu přiblíží a tiše sedne Finettě k nohám): Ó milá, kde jsi, kde jsi? 140 II. VÝSTUP. Finette, Fabrice.
Finette: Což tony oživly a mohly nabýt tvaru? Fabrice: Dnes všechno možné jest, podléhá lásky čaru. Tvůj vzdech, když touha v něm, se v miláčka hned změní, a jak tu miláček, jde za ním políbení. Finette (koketně): Tak rychle nejde to, jak bájiti to chcete, nechť dobře zaseto, chce čas to, než to zkvete! Fabrice: Já přišel v nevčas snad? – Pak lituji, má dámo! Finette: V čas, v nevčas! – Vždycky v čas, to rozumí se samo! Ó drahý Fabrici! (Klesne mu v objetí.) Fabrice: To je to slovo pravé! (Líbá ji.) Finette: Ó já to věděla, že přijdeš, nežli „Ave“ mšic křídla dohrají tam na kvetoucím vřesu. 141 Fabrice: Ó sladké blaho mé! Jak toto blaho snesu! Finette: Můj dobrý miláčku! Fabrice: A přece pochybnost se vkradla v srdce tvé! Finette: Toť lásky sladký host, i tebe v náručí, lze stále pochybovat, se pochybnosti vzdát, jest věru nemilovat. Však pohleď, chvilka to, jen bohům ukradena, tam olší, javorů kde tmí se hustá stěna, druž naši veselou zřím blížiti se k nám, je konec sladkým snům: lásky sladkým hrám. Jdou všichni přímo sem... Fabrice (vstane): To kletba společnosti, a bych ti pravdu řek’, těch hříček mám již dosti! Chci tebe míti jen, nač garnituru jejich, nač lásky naší květ těch ztápět na peřejích slov sladkých, poklon mdlých a lhaných napořád? Ať v sled se vysloví, mám ve všem přímost rád. Finette (koketně): Tak nemluv, lhostejné ti přece nejsou všecky. 142 Fabrice: Ta tlustá Lucila, Suzette, ten diblík dětskýdětský, ta žvavá Florisa, ta Philaminta suchá, či Ninette s líčidlem, však běda, beze ducha, či Nanon docela – to věru k popukání! Finette: Slyš, tys mne poslouchal! Zde třeba pevnou dlaní ti ústa zamknouti, bys nerouhal se stále. Fabrice: Či svůdná Elvíra? Tu znám již a tak dále... Finette: Mlč, mohou slyšet nás... Fabrice: Ať slyší, pro nás lépe. III. VÝSTUP. (Z pozadí vyhrnou se v roji: Elvire, Lucila, Leandre, Suzette, Philaminte, Muscadin, Florise, Ninette a Nanon.)
Elvire: Ne, toto setkání je věru velkolepé! Já řekla vám to přecpřec, a vy jste nevěřili, kde najít Finettu v té podvečerní chvíli 143 než tady pod jilmem, té vonné na pasece, když první hvězdy kmit se zhlíží cudně v řece. A sama nebude, já tušila to již. Co, milý Leandře, k mé věštbě odpovíš? Leandre (chytne ji ze zadu v objetí a políbí): Že kouzelnice jsi, vím já a ty to víš! Lucile (zlomyslně): To lehké čáry jsou a snadno k uhodnutí. Suzette (taktéž): Ne, to je dětinské, až do smíchu to nutí! Philaminte: Zde přece ku hvězdám nebude vzdychat sama! Muscadin (k Florise): Jí dáme společnost, ať aspoň vzdychá s náma! Florise: Proč vzdychat? Nechápu, když rozumějí sobě, tu možno jen se smát... Muscadin: Za pravdu dávám tobě! (Chce ji políbit a ona mu uniká.)
144 Ninette (k Nanoně): To urážlivé jest, nás si tu nevšímá! Nanon: Jak možno líbat se před cizích očima, ne, to se státi mně! – Než nastavím své líce, dřív dvéře zavru vždy a spustím okenice! Elvire (k Finettě): Byl krásný večer, že? Finette (snivě): Byl jako báseň pravá! Lucile: To věřím ráda již! Muscadin: Buď milujícím sláva! Suzette: To smělé slovo jest! Kdo jsou zde milující? Leandre: Ti, již to cítí jen a nechtějí to říci. Nanon: Jak nelze milovat při hvězdách, při měsíci! 145 Lucile (k Finettě): Jdu jako žebračka – ty šťastna v citů tísni, mne neoslyšíš přec a usmíříš vše písní! Finette: Jdi, smavá škádlilko! Co zmůž’ má mandolina? Bez flétny Fabrice je k odpovědi líná. Florise: Pan Fabrice dobrý jest a říci jistě dá si! Fabrice (dvorně): Již pro váš úsměv jen, pro vaše zlaté vlasy! (Vezme flétnu.)
Lucile (k Leandrovi): Nu tak si skočíme? Leandre: Ze srdce milerád! Florise (k Muscadinovi): Smím prosit, rytíři? Muscadin: Jsem, oběti, váš kat! 146 (PÍSEŇ.) (Finette a Fabrice hrají a zpívají; mezi tím co Lucile a Leandre a Florise a Muscadin tančí moulinet, seskupí se ostatní okolo a dívají se na tanec diskretně spolu hovoříce.)
I.SLOKA.
To bylo v máji, kvetl hloh, a pod ním usnul mladý hoch, kol všecko bylo květ a tón – Endymion! Tak znělo v skalách, v údolí, a na stráni a na poli... V tom září zaplál nebe sklon, a jilm a olše hlaholí: Endymion! Suzette: Ach, známe to! – Ach, jak to srdce jíme! Nanon: To právě záhada, s níž celé noci sníme! Ninette: Co při tom sladkého – nikomu nepovíme! II. SLOKA.
Na tento zvuk, na tento ruch hrdličkám v hn zděhnízdě přešel sluch, v zář měsíce tu stopena Selena! 147 A znělo v skalách, v údolí a na stráni a na poli, jak vzbudila se Ozvěna... A jilm a olše hlaholí: Selena! Elvire: Ach, dobře známe to, ó jak to srdce chytá! Philaminte: To právě to, co v snech nám hraje a se kmitá! Nanon: Co jako luzný sen v svých snech z nás každá vítá! III. SLOKA.
Po přízi luny níž a níž, v tu vonnou noc a lesní tíš, kde spal ve květu anemon Endymion! se snesla k němu v údolí a na stráni a na poli plál svatojanských mušek shon... a jilm a olše hlaholí: Endymion! Finette a Fabrice: I odpovídá ztracená ve hloubí lesů Ozvěna: Selena! 148 Ona i on Endymion! Selena! Endymion! Muscadin (předstoupí): To bylo s patra přec a bylo skvostné věru! Elvire: Jak jiných světů báj v té vůni a v tom šeru! Fabrice (k Finettě, již rychle políbí): Kdo může zazlít mi, že odměnu si beru? Finette (v rozpacích): Tak přede všemi zde? Nanon: To skoro nestydaté! Suzette: To poetické jen! Ninette: Při záři hvězd kol zlaté! Philaminte: Nu, jaké zdráhání? Vždyť je to mezi námi! Nanon: Jen prosím dělejte, jak byli byste sami, překážet nechcem vám v té kouzlaplné chvíli, nám věru dostačí, když jsme si zatančili. 149 Muscadin: A zasmáli se též! Leandre: A šťastni byli – s vámi! (Dámy a páni kývnou na sebe a rozejdou se na všecky strany, laškujíce a žertujíce.)
IV. VÝSTUP. Fabrice a Finette (sami):
Fabrice (k Finettě, která se pohroužila v snění): Teď jasno jest vše přec – ti všichni o všem vědí. Zde stačí polibek na místo odpovědi... Finette (upustí mandolinu na zem a vzdychne): Co zbývá? Sladké sny! – Ó Fabrici můj, dost! Fabrice: Rád místa přeju snům, však doufám v skutečnost! (Ukloní se hluboce a odejde – však jen za strom ustoupí.)
Finette (mníc, že jest sama): Teď moh’ by odejít! To muž by nebyl ani, mé ruky netknout se, ni v letu mojich skrání? 150 Ne, to je nemožné! – Ó mandolino moje, má družko jediná! – Jsou u konce mé boje! Jsi tadytady, Fabrici? (Udeří v mandolinu, Fabrice vystoupí, ona couvne, on jí polibkem ústa zavře.)
Fabrice Jsem tvůj vždy. Finette (obrátí se k němu vesele): A já tvoje! 151