Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí,

Jaroslav Vrchlický

Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí, Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí,
 jen boje krev a záští výsměch značí, že od cíle, za kterým všichni spějíspějí, se ztrácíme a v klamné beznaději než cestou v před, víc dlíme na rozcestí si boříce svůj idol – klid a štěstí. A lidstvo snad by zabloudilo zcela, byť Prozřetelnost náhle nezahřměla a nevedla je zpátky kynem jedním, a nezatřásla tím životem všedním, kam zkolébán jen ztěžuje si dráhu ku cíli svému, k štěstí svého prahu. A hrozné, děsné jsou ty její kyny, do očí slzy, v srdce sypou stíny: tu ohně drak se vzepne zhouby lačný, tam blesk a krupobití letí mračny, tu moře náhle rozbije své břehy, tam z lůna sopky trysknou žárné šlehy, tu zuří mor a tam se třese země; a za tou spoustou posupně a temně se zvedá Smrt a slídí po kořisti, a místo laurů je to svadlé listí, jež šustí na hrobech, co lidstvo sbírá. Ó krutý trest, jímž lidstvu sebevíra se navrací, jímž všickni poznáváme, že v sobě jen své síly břehy máme, že proti živlům bysme měli k boji být hotovi – ne proti krvi svojí! 167 Tak rovněž zde, v dým požáru a trosky zas šlehá lásky pravé zásvit božský a volá: „Buďte lidmi! Milujte se!“ Kdo na to pole almužnu svou nese, je větší, než kdo těžkou drahou k ránu, jíž lidstvo jde, hněv sije, kydá hanu! Zde trpí člověk a zde slzy tekou, to dostačí, by láska vaše řekou se stala hned a vaše štědrost mořem. Jen touto láskou nad vším těžkým hořem, jež svírá člověčenstvo, zvítězíme, když soucit božský, jenž nám v hrudi dříme, necháme vždycky volně trysknout k nebi, kdy neštěstí nebude zapotřebí, by člověk ukázal se v kráse celé, jas ráje v očích, hvězdy na svém čele. 168
Básně v knize Na sedmi strunách:
  1. I. Píseň.
  2. II. Jiná píseň.
  3. III. Jitro po bouři.
  4. IV. Ranní modlitba.
  5. V. Pokračování.
  6. VI. Epilog.
  7. Aischylos.
  8. Horac.
  9. Rabelais.
  10. Voltaire.
  11. Camões.
  12. Corneille.
  13. Molière.
  14. Abbé Prévost.
  15. Amiel.
  16. Balzac.
  17. Angelus Silesius.
  18. Arnold Boecklin.
  19. Sežloutlé listí.
  20. Smutné večery.
  21. Babí léto.
  22. Předtucha jeseně.
  23. Má duše harfa...
  24. Bolesti.
  25. Dost, věř, jsem žil...
  26. Glossa k modlitbě za mrtvé.
  27. Píseň.
  28. To osud!
  29. Poslední bouř.
  30. Ghazel.
  31. Jen nechtěj!
  32. V bezesné noci.
  33. Setkání.
  34. Skolie.
  35. Píseň.
  36. Píseň.
  37. Když kvetou šípky...
  38. Dnes – zítra.
  39. Tak to bývá.
  40. Dumka.
  41. Mrtvé hvězdy.
  42. Kronikář.
  43. Píseň.
  44. I. (Rozmarná serenada.)
  45. II. (Vážná serenada.)
  46. III. (Sestina.)
  47. IV. (Kolébavka.)
  48. V. (Serenada v jeseni.)
  49. VI. (Sloky.)
  50. Meditace.
  51. Vše mohlo jinak být...
  52. V pozdní podjeseni.
  53. Silentium.
  54. Parafrase jednoho místa z Fausta.
  55. Jen do hloubky!
  56. Štěstí!
  57. Svatební.
  58. Rozdíly.
  59. Svět.
  60. Drobty.
  61. Okamžiky.
  62. Meditace.
  63. Viaticum.
  64. Svatvečer.
  65. Pozdní moudrost.
  66. Intimní chvíle.
  67. Vyplnění.
  68. Mladé dívce.
  69. Kdo má pravdu?
  70. Potom.
  71. Být svým!
  72. Zvěst o vlasti.
  73. Cestou za svatým Grálem.
  74. Lord Byron v noci po svém rozvodu.
  75. Bílý holub.
  76. Limb zvířat.
  77. Dětský motiv.
  78. U Černého jezera.
  79. V dešti.
  80. Romance o velkém štěstí.
  81. Pierina Ricci.
  82. Scena à la Watteau.
  83. Marcia Funebre.
  84. Pozůstalost.
  85. Při zprávě o smrti Kornela Ujejského.
  86. Démos.
  87. Titán.
  88. Stance.
  89. Českým židům.
  90. K odhalení pomníku Václ. Beneše-Třebízského.
  91. Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí,
  92. *** Těm posledním, těm zavrženým z davu,
  93. Poslání na Slovač.
  94. V paprscích myšlenek.