Meditace.

Meditace.
Jak Faust kdys pravil k okamžiku: „Jsi krásný tak, ó neprchej!“neprchej!“, a přece musí s písní díků jej v let dát Hor a plachý rej; Nechťnechť všecko dá, co dáti může, vše blaho, radost nejvyšší, vždy z hrobu rostou jeho růže, vzlet bouří – pak se utiší. Byl! – Ale božství spravedlivé mu dalo vlídných bratrů víc, on ve vzpomínek tiši snivé se ztrácí, sladký sen a nic. Však druhý za ním rychle chvátá, a můžeš říci: Horší jest? „Tak dávají si vědra zlatá“ a plná azuru a hvězd. Být vděčný za vše, slední podíl je všeho zde a doufat zas; kdo toto v misku sudby hodil, vždy najde nové zory jas. 95 Byl krásný den, můž’ krasší vzpláti, a byť i nevzplál, vem’ jím vděk, se stromu žití může sváti v klín plod ti nových myšlenek. A nových snah a nových vzruchů, v nichž zdiven vlastní poznáš cíl, až k nohám hledneš Zeměduchu se vzdechem na rtech: „Dík, já žil!“ 96