II. Píseň klasů.

Jaroslav Vrchlický

II.
Píseň klasů.
V božím požehnání, v lidském proklínání rostem na té potem zvlhlé, smutné české pláni, Nechťnechť rozmary pánů na tom žitném lánu ryjí kopyty svých ořů tisícerou ránu! Děti „chleba“ křičí a již zrno klíčí, ať je úpal slunce pálí, ať je kroupy ničí. Co se komu zráčí, klas na všecko stačí; vždyť se k vůli němu v prachu denně sedlák vláčí. 7 Za mozoly dlaně na desátky, daně zrní klasy nasypají v míru svrchovaně. Aj, tu vojačina! Na výplatu syna klasy dají, vždyť ta matka hořem ruce spíná! Co nám chlady, vedra? Zem je matka štědrá, rostem pro ta nachýlená, unavená bedra! Rostem na souvrati, slunce to nás zlatí, když se zráčí milostpánu zvěř svou námi štváti. Rok po roku rostem, přec na českém, prostém stolu sedí bída holá, chudoba tam hostem. Zrní dosti dáme, všecko, co jen máme, a přec sedlák pěst zatíná, selka ruce láme. 8 Málo! Pořád málo! Co se to jen stalo, stejně rosa vlažila nás, sluníčko nás hřálo. Či té černé půdy zkrvácené hrudy proklety jsou tak, že rostem stále v nové trudy? Skoro na té roli popelem a solí, žlučí jsme než zlatým zrním – Ach, to bolí! bolí! Aj, kdy lépe bude pro ty ruce chudé, pro ty nohy utýrané až do krve rudé? V božím požehnání, v lidském proklínání pro koho jen asi rostem na té české pláni? 9
Básně v knize Selské balady:
  1. I. Česká duma.
  2. II. Píseň klasů.
  3. III. Píseň emigranta.
  4. IV. Suplika.
  5. V. Písně vzbouřených sedláků.
  6. VI. Selský Otčenáš.
  7. VI. Lorecký ze Lkouše.
  8. VIII. Ballada vánoční.
  9. IX. Boží soud.
  10. X. Dvě komety.
  11. XI. Shnilé obilí.
  12. XII. Účty.
  13. XIII. Rychtář Oremus.
  14. XIV. Ballada o smrti Jana Koziny.
  15. XV. Matyáš Ulický.
  16. XVI. Hrabě Breda.
  17. XVII. Selské kázání.
  18. XVIII. Cep a kosa.
  19. XIX. Modlitba na Řípu.
  20. XX. Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce.
  21. XXI. Český sedlák.
  22. XXII. Ballada Blánická.
  23. XXIII. Epilog.