XXIII. Epilog.

Jaroslav Vrchlický

XXIII.
Epilog.

Zavírám již kroniku dlouhým čtením zmdlen, nových hesel v povyku ztracený jest sen. Co jsem chtěl zde oživěti? Ženy, děti, muži, kmeti... vše jest pravda jen! Bylo, bylo, bylo tak, Bůh ví, bude líp? zrezavěl cep, mlat i prak, vypelichal šíp. Slzy vyschly po dnech bolů... U kaple jen roste v dolu řada mladých lip. Roste, roste napořád, pučí, raší dál. V rumech dřímá panský hrad, klášterní též val. Nosy, uši uřezané, ruce, nohy porubané, Bída, Hlad a Žal. 84 Zapadlo vše v časů dým, zniklo bez zvěstí, dnes jen hlásá chudý rým dědů neštěstí. Ovšem prach jich země kryje, ale síla jejich žije kouzlem pověstí! Heroická sílo, ty zdoláš smrt i hrob. V nové lákáš životy mrtvé símě dob. Nedáme se! letí krajem, naše zem buď naším rájem, králem v ní, kdo rob! Svatá sílo nadlidská, vzdore bez hrází, před níž chlouba cynická jde a přechází... S nebe spadlý duchu vzdoru, zdar Ti, přenést můžeš horu bez všech nesnází. Na každém jest jedině, chtít, pak budeš žít! nesmíš dát v plen vteřině, co má věčné být! Sílo dědů, kouzlo vnuků, písně mé skaň do souzvuku: vítězit – neb mřít! 85 OBSAH. Česká duma5 Píseň klasů7 Píseň emigrantů10 Suplika13 Písně vzbouřených sedláků 1. – 5.19 Selský Otčenáš27 Lorecký ze Lkouše29 Ballada vánoční32 Boží soud36 Dvě komety38 Shnilé obilí40 Účty43 Rychtář Oremus48 Ballada o smrti Jana Koziny50 Matyáš Ulický54 Hrabě Breda62 Selské kázání65 Cep a kosa70 Modlitba na Řípu72 Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce74 Český sedlák78 Ballada Blánická80 Epilog84
E: sf; 2004 [87]