XX. Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce.

XX.
Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce. (R. 1775.)
Ten Chlumecký rybník zkalený je celý, jakby se červánky na vlnách mu rděly. Podivné červánky nebývaly prve, vzrostly přes den bílý z lidu vřelé krve. Ten Chlumecký rybník zcuchané má sítí, jakby se ho v pádu kdos chtěl zachytiti. 74 Ba že chytaly se ve poslední muce selské, mozolité, zkrvavělé ruce! Darmo se chytaly, darmo zápasily, škoda, věčná škoda ztracené té síly! Vidíme je posud v šeru se míhati, rychle se stíhati, žalně se zdvíhati! K nebi se zdvíhati, žalovati němě, co vše vytrpěla rodná česká země! Co vytrpěl sedlák, jenž tu zemi oře, samou sije naděj a žne samé hoře! Kletá první rána, která tady padla, Bůh ví sám, čí hlava touto ranou schladla. 75 Bůh ví sám, čí srdce přestalo tu bíti; kdo teď jako ono pro svůj národ cítí! Císaři náš, Chvojko, konec tvojí vládě, žebráci jsme všickni tady pohromadě! Škoda, stokrát škoda tvojí vtipné hlavy, však si nyní na ní žáhu páni spraví. Smutní jsme žebráci, jakým rovno není, dneska odsouzení, zítra pověšení! Naděje vy krásné, snové o svobodě, což jste rovny písku, což jste rovny vodě! Těžké pro nás jarmo i pro naše děti, jaké nebývalo dlouhá na staletí. 76 Těžké jak noc věčná, která nemá ráno, vše tu ztraceno jest, vše tu oplakáno, vše rybníka na dně na vždy pochováno! 77