Já a Ty.
Co že sy chechtáš pokoutně číhaje? –
To jde mi k duhu. – Přejem ti vděčně vždy
Těch líků, nám však z lásky odpusť.
Tamto, kde oslice fíky mlsá,
Tam hleď, y nedbám, služ ti, co onnomu
To k zdraví starcy. – Důtklivě utrháš.
Než zdarma! nesmát se, když se ti
Po prachu papršlek zlatý válí? –
Tak mníš? nás, milý, prouhové vzdálení
Hned z rána žití pojali vlůno své.
Mě svížím v houšti mchem, tvé člány
Hedvábem zpevněly mhavotkaným.
Teď číš ti červcem růží se honosý
Až k hvězdám v zpupné slávě se zpínajíc.
71
Jak se to zlato rdí! y zslnezslne,
Kdožkoli vrhne jen bokem naň vzor.
Má z prosté kůry zřezaná pod bílou
(O nevinny té!) práznuje lilií.
Ta nelhá: rosná mně zní čerstvě
Koření libivost každou ambra.
Ty žížníš! rty tvé vypráhly požárem.
Jsy mdlý, jsy, až strach! Leskot tě zarazylzarazyl,
Proč po něm saháš? žádné, věř mi,
Tantalu vláhy ten zábrysk nedá.
PoďPoď, vrať se nazad! V chládku sy pod šumnýmšumným,
Kdy nás chut ujme, hájkem mok perlový
(Ten balšam zocelil mně svaly!)
Hojně chcem čerpati z živých zdrojů.
Y předc se zdráháš? – Z výšky té? nemožná. –
Jest mi tě líto. SlyšSlyš, zde je pelyňku
Moc: dám ho v číš, anť lék je proti
Závratu. Nebojse! Chápeš? Buď zdráv!
72