Tvrdá hlava.

Václav Šolc

Tvrdá hlava.
Věst dávná, zbrojné básnily ji časy, věst o národu mezi národy, navzdorný dozpěv naší svobody, kovové roztříštěných mečův hlasy: ji zapějem, když černé mrákavy zastíní světlé naše zástavy, a my se v sňatém jejím skryjem havu: my tvrdou máme jako skála hlavu! Od kolebky šly naše první kroky, a na čela nám rány padaly, my sotva že jsme vlast svou poznali, již cedili jsme pro ni krve toky; nám sotva varyta že vzešel zvuk ne ke hrám – k bojům vedl mužstva hluk, když prvou dupali nám jara trávu: My tvrdou máme jako skála hlavu! 114 A v bouři ran jak mramorové skály, když nebes na ně lehnou mrákavy a blesky čela jejich rozžhaví, my z věku do věků jsme pevně stáli: tu tvrdý leb náš metal jisker pal, že celý svět jejich se ohněm vzňal, jenž zářil lásce, svobodě a právu: My tvrdou máme jako skála hlavu. Zahřměla vzdorná skála Kapitolu, na jejímž čele světa trůn kdys stál, a z nebes vypůjčených blesku pal na hlavy naše sesypala dolů: však tvrdší než ten Říma arcidóm my v klnoucím jsme stáli ohni tom a z jeho blesku svou si vili slávu: my tvrdou máme jako skála hlavu! Když za pluhem pak celý národ kráčel a krví naší napojenou zem, jsa děvkou jen a panstvu pacholkem – i slzou ještě, žhavým potem smáčel: 115 tu v lebce jak ta mozolitá pěst mu zkameněla i ta stará věst, z níž novou jiskru svému rozkřís’ právu: My tvrdou máme jako skála hlavu! Věnčena slávou jako čela svatá na skráni slavných králů korunu, jak demant vyzlaceném na trůnu skví hlava nám se naše Praha zlatá; v ní zřídlo umění a svatých věd, v ní srdcí našich žilobitný střed, v ní zkamenělou – živnou zříme slávu: My tvrdou, démantovou máme hlavu! 116
Básně v knize Prvosenky:
  1. Primula veris.
  2. Zlaté srdce.
  3. Renegát.
  4. Bajazzo.
  5. Křest.
  6. Starý mládenec.
  7. Sestry.
  8. Růžička.
  9. Bujná hlavička.
  10. Lavičky.
  11. Písničkář.
  12. Bez záře.
  13. Mistr Jan.
  14. Uskoci.
  15. Z písní „o Marku hajdukovi“.
  16. Hajduk.
  17. Harfenice.
  18. Vody přítelkyně.
  19. Kytkářka.
  20. Jeden hrob.
  21. Nováček.
  22. Má struna.
  23. Tajný vzrůst.
  24. Babel.
  25. Žízníme.
  26. Žena – macecha.
  27. Našim pěvcům.
  28. Naše slovo.
  29. Duch národa.
  30. I. To srdce naše zbožné, boha plné,
  31. II. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  32. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  33. IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  34. V. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  35. VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  36. VII. Památko věku, laure věncující,
  37. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  38. IX. Na stromě našem sveřepí a tyje
  39. X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží
  40. Tvrdá hlava.
  41. Svorný duch.
  42. Naše chaloupky.
  43. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,
  44. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  45. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  46. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  47. V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,
  48. VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,
  49. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  50. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  51. Z perlové šňůrky.
  52. Písně v bouři.
  53. Od břehu.
  54. Nad Balkánem.
  55. Slávy děti.
  56. Němečtí křížáci.
  57. Polskému národu.
  58. Náš dědeček.
  59. Opuštěný.
  60. Básnická milá.
  61. Chudobičky.
  62. Něco o slávě světské.