Naše chaloupky.

Václav Šolc

Naše chaloupky.
Chaloupky naše, buďte požehnány! Po vlastech porozseté v sadův lůně fialky skromné jarní, vzácné vůně, z vás první květy na věnce nám dány. Vy chudé, nuzné, betlemské salaše, nad vámi plála hvězda mesiáše, budoucích chrámů prvotinské stany – chaloupky našenaše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Po vískách v utajeném skryty klidu jste zřely nejkrutější naši bídu, když na chlévy nám chrámy rozmetány; vy prvé jste zas pláče konejšily, ve vás se slzy v skvostné perly slily, jež dvoustaletím byly prolevány, chaloupky naše, buďte požehnány! 120 Chaloupky tiché, buďte požehnány! Nad hrobem starým kolébky vy nové, z vás první vyletěli skřivánkové, nesouce jarní písně v nebes stany; vy poušti šírošíré zřídla čistá, vy rajským květem posvěcená místa, vy skvosty z rumu slávy vykopány – chaloupky naše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy hrady krásnějšího zasvěcení, rytíři vaši duchem obrněni nebili žádné, hojili však rány; by skromné jen a malé vaše cely, však ve vás poukryl se národ celý, když paláce mu v mrzkost rozprodány – chaloupky naše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy musy naše jste nám dochovaly, pod vaší střechou ony klidně spaly, když na žebrotu byly vymrskány; 121 vy národa poslední asylové, vy kněží našich skrytí oltářové, vy perel, drahokamů chudé schrány – chaloupky naše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Hle národ poutník k vám svůj krok obrací, žehnejte těžkou jeho, svatou práci, by síly jeho v zmar nebyly dány. Nad vámi lidstva duch se rozepěje, když národ skonejšiv své pranaděje, nad střechou vaší vzklene slávy stany – chaloupky naše, buďte požehnány! 122
Básně v knize Prvosenky:
  1. Primula veris.
  2. Zlaté srdce.
  3. Renegát.
  4. Bajazzo.
  5. Křest.
  6. Starý mládenec.
  7. Sestry.
  8. Růžička.
  9. Bujná hlavička.
  10. Lavičky.
  11. Písničkář.
  12. Bez záře.
  13. Mistr Jan.
  14. Uskoci.
  15. Z písní „o Marku hajdukovi“.
  16. Hajduk.
  17. Harfenice.
  18. Vody přítelkyně.
  19. Kytkářka.
  20. Jeden hrob.
  21. Nováček.
  22. Má struna.
  23. Tajný vzrůst.
  24. Babel.
  25. Žízníme.
  26. Žena – macecha.
  27. Našim pěvcům.
  28. Naše slovo.
  29. Duch národa.
  30. I. To srdce naše zbožné, boha plné,
  31. II. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  32. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  33. IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  34. V. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  35. VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  36. VII. Památko věku, laure věncující,
  37. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  38. IX. Na stromě našem sveřepí a tyje
  39. X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží
  40. Tvrdá hlava.
  41. Svorný duch.
  42. Naše chaloupky.
  43. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,
  44. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  45. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  46. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  47. V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,
  48. VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,
  49. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  50. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  51. Z perlové šňůrky.
  52. Písně v bouři.
  53. Od břehu.
  54. Nad Balkánem.
  55. Slávy děti.
  56. Němečtí křížáci.
  57. Polskému národu.
  58. Náš dědeček.
  59. Opuštěný.
  60. Básnická milá.
  61. Chudobičky.
  62. Něco o slávě světské.