Nad Balkánem.

Václav Šolc

Nad Balkánem.
Ty, jež nad slávy mohylou se modlíš, jež rány hojíš umučené lásky, i s povzdechem nad zlostnou vášní prodlíš, i bolné hladíš v bledé tváři vrásky – soustrastná písni, rozpni peruť jasnou a povznes nad Balkán se nad lesnatý, kde záře lásky v černých mracích hasnou: tam, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. Stržený znak zde spasitelské víry, v prach zašlapaný, slzou oplvaný, bez apoštolů lid zde bloudí sirý, jež vášeň změnila mu na katany; zlatem se skvějí kamilavky kněží, a čím by skryl se, nemá lid ten jatý, i nebes chleba lakota mu střeží: zde, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. 152 Zde výkvět lásky mrhá zlocit tupý a jedovatým dechem růže tráví, zde holubice ostrodrápí supi krkavčím zubem nelítostně dáví; zde srdce mladémladé, čistéčisté, milující ve hrudi tluče jenom pro své katy, jenž na sprahlé je prsou skále mící: zde, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. Ve hrobě dřímá carstvo tady troje, v mohylách slavní vévodové spějí, zde den co den nové se páší boje, a vražedné se meče v slunci rdějí, zde rtem krvavým rána rozjitřena,rozjitřena o,o balsám vzdýchá k nebi věk už pátý, že bolem tím až celý svět juž sténá: zde, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. Zde zem jak mrtvé tváře nevěstiny jen svadlým věncem svoje skráně zdobí, zde jaro jako břečťan nad ruiny, nad steré se tu vznáší nade hroby; 153 zde cesta žití sráznější a užší než Alsynatu oblouk rozepjatý, jenž nad propastí vede k ráji duší: zde, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. Zde bída stohlavá až do utroby klikaté svoje zarazila drápy, zde sterý lítostný ten pláč Nioby, v němž tvář mateřskou celá země ztápí; zde srdce, jazyk, práce ducha, ruky a celý národ otroctvím je spjatý, zde posměchem se jestě mučí muky: zde, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. O písni moje, k té tam zemi patři, v ty zpustošené pozanes se kraje, vždyť bídní ti jsou rodní moji bratři a Slávský rod ta utrápená ráje; skřivánčím vznes se pod nebesa letem, a že juž blízký jara paprsk zlatý zapěj těm bídným matky Slávy dětem, tam, kněžko písni, najdeš chrám svůj svatý. 154
Básně v knize Prvosenky:
  1. Primula veris.
  2. Zlaté srdce.
  3. Renegát.
  4. Bajazzo.
  5. Křest.
  6. Starý mládenec.
  7. Sestry.
  8. Růžička.
  9. Bujná hlavička.
  10. Lavičky.
  11. Písničkář.
  12. Bez záře.
  13. Mistr Jan.
  14. Uskoci.
  15. Z písní „o Marku hajdukovi“.
  16. Hajduk.
  17. Harfenice.
  18. Vody přítelkyně.
  19. Kytkářka.
  20. Jeden hrob.
  21. Nováček.
  22. Má struna.
  23. Tajný vzrůst.
  24. Babel.
  25. Žízníme.
  26. Žena – macecha.
  27. Našim pěvcům.
  28. Naše slovo.
  29. Duch národa.
  30. I. To srdce naše zbožné, boha plné,
  31. II. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  32. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  33. IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  34. V. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  35. VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  36. VII. Památko věku, laure věncující,
  37. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  38. IX. Na stromě našem sveřepí a tyje
  39. X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží
  40. Tvrdá hlava.
  41. Svorný duch.
  42. Naše chaloupky.
  43. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,
  44. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  45. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  46. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  47. V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,
  48. VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,
  49. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  50. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  51. Z perlové šňůrky.
  52. Písně v bouři.
  53. Od břehu.
  54. Nad Balkánem.
  55. Slávy děti.
  56. Němečtí křížáci.
  57. Polskému národu.
  58. Náš dědeček.
  59. Opuštěný.
  60. Básnická milá.
  61. Chudobičky.
  62. Něco o slávě světské.