Svorný duch.

Václav Šolc

Svorný duch.
Jen svorný duch a k velikosti mohutnost dá Bůh.
Jen svorný duch jak Labe proudy valné, pak umem skumným v moře hlubiny, jen svorný duch jak hor těch kruhy skalné, pak smělým křídlem v nebes výšiny; nechť démant skrytý v moře tůni kalné vzplá bleskem s nebes v šíré krajiny: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství, a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch, a ruka poj se k ruce, muž podle muže jedna hradba buď, a všechněch srdce nechť ať buší prudce, nechť rázem mocným všem se zvedá hruď, všem cílem budiž vrah a vlasti škůdce, a všechny jedna zlost i láska puď: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. 117 Jen svorný duch a v míru práce tichá, jak v oule buď i v našem národu, zhyň v porodu již každá touha lichá, jež v život metá skutků neshodu, sobecká změň se v štědrou skromnost pýcha a jaré klásky v bujnou úrodu: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch v rozkolné vaše zpěvy, již bludnému jste lidu proroky, na hradbu bludů stále, bez úlevy svých zpěvů žeňte svorné útoky, a byť i osud svými stih’ vás hněvy, vždyť soudem jsou vám lidu výroky: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch, i vy se stavte v řady, sesterské děvy s krásy vzezřením, hle národ slzí vida vaše zrady, nuž ukojte jej blažším zpomněním, 118 již rány živé hojte láskou rády a srdce pustá plňte nadšením: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch do šíré naší vlasti, bůh nám ji dal za svornou svatyni, by tam jsme chodili svou oběť klásti, tam hledali svou soudnou věštkyni, by tam klenouce v návalu zlých strastí v ochranném pěli božstva zástiní: dej bože sílu, dejž nám mohutenství, by slávy lesk pronikl veškerenství. 119
Básně v knize Prvosenky:
  1. Primula veris.
  2. Zlaté srdce.
  3. Renegát.
  4. Bajazzo.
  5. Křest.
  6. Starý mládenec.
  7. Sestry.
  8. Růžička.
  9. Bujná hlavička.
  10. Lavičky.
  11. Písničkář.
  12. Bez záře.
  13. Mistr Jan.
  14. Uskoci.
  15. Z písní „o Marku hajdukovi“.
  16. Hajduk.
  17. Harfenice.
  18. Vody přítelkyně.
  19. Kytkářka.
  20. Jeden hrob.
  21. Nováček.
  22. Má struna.
  23. Tajný vzrůst.
  24. Babel.
  25. Žízníme.
  26. Žena – macecha.
  27. Našim pěvcům.
  28. Naše slovo.
  29. Duch národa.
  30. I. To srdce naše zbožné, boha plné,
  31. II. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  32. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  33. IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  34. V. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  35. VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  36. VII. Památko věku, laure věncující,
  37. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  38. IX. Na stromě našem sveřepí a tyje
  39. X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží
  40. Tvrdá hlava.
  41. Svorný duch.
  42. Naše chaloupky.
  43. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,
  44. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  45. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  46. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  47. V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,
  48. VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,
  49. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  50. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  51. Z perlové šňůrky.
  52. Písně v bouři.
  53. Od břehu.
  54. Nad Balkánem.
  55. Slávy děti.
  56. Němečtí křížáci.
  57. Polskému národu.
  58. Náš dědeček.
  59. Opuštěný.
  60. Básnická milá.
  61. Chudobičky.
  62. Něco o slávě světské.