ZA NÁMI...

Viktor Dyk

ZA NAMINÁMI...
Za námi domy venku ční, kde mladí hoši hlavu k nebi vzpiali, melancholičtí ponocní, již ospale hodiny pískávali. Zdlouhavé tóny harmonik. Netopýr, jenž se světla bojí. Do noci vzlyk, do kosmu vzlyk: kam soustřediti touhu svoji? Hodiny jdou, hodiny jdou, lichotnou jakous mluví řečí. Hoch zvedá – bože – hlavu svou. I měsíc zdá se dneska bledší. 13