OSPALÉ DÍTĚ.

Viktor Dyk

OSPALÉ DÍTĚ.
Usnulo dítě. Zrána než z teplých vteřin se zvedne, sedne k hochovi bílá panna. A hledí na něho milo. Hladí jej ruce jemné. Co bylo v noci temnétemné, náhle se rozjasnilo. A panna vede řeči o divných zemích, mořích, o jiných zořích, až dítě bude větší. A panna vede řeči: jaké to budou lety přes květy, světy, až dítě bude větší. 16 Poletí vysoko spolu. Hoch v zrak se panny vpíjí. Hodiny bijí. Hup! Panna skočí dolů. A zmizí oknem lehce, jak veverka je hbitá. V loži hoch sebou zmítá. Vstát se mu přece nechce. Strop nízký, stěna blízká. A cesta zasypaná. Vrátí se panna? Dítěti po ní se stýská. 17