TŘI POKOJE.

Viktor Dyk

TŘI POKOJE.
V tom prvém pokoji se panna usmívá, jak jaro kvetoucí, jak touha vábivá. A růže zavoní, a zvony zazvučí: – Já dlouho čekala. Pojď v moje náručí! – V tom druhém pokoji mrazem se chvějící je žena umdlená, je žena mlčící, per svojich nádherných zbavený krásný pták. Nereptá. Mlčí jen. A mlčí strašně tak. V tom třetím pokoji je mrtvo. Nic a nic. Jen vítr burácí do chladných okenic. Je smutna širá pláň, smutnější příbytky. V tom třetím pokoji nic,nic nežli výčitky. 93