ROUGE ET NOIR(Večer u Středozemního moře) Na vlnách plují ohnivé růže,v krůpějích stéká letní zář.Manon, jež směje se v náručí muže,zří v zrcadle moře svou mrtvou tvář.Vlny si na břehu se škeblí hrají,hoch moře do jamky přelévá,zrada i polibek na ústech zrají –och, Manon, proč byla jste nevěrná?Černý bůh Loma se přes moře dívá,Afrika usíná, Afrika zpíváukolébavku ohnivou.Dvě hvězdice hrají si na dně moře,v Marseilli zabil na pustém dvořemíšenec holku nevěrnou.U řeky Senegal gazela pijeútlá jak měsíční stín,v Nizze se napil z hlubiny mořezruinovaný harlekýn.V hotelu Europe hudba se točínad nahými rameny žen,Havajec smutných a gazelích očíbubnuje k lásce na buben.Ohniví motýli snesli se tiše,do moře zapadl krvavý nůž,Afrika horkými ústy dýše –moře a láska, noir et rouge!Prsteny cinkají, dollary zvoní,och, zlatá hvězda má kouzelnou moc!27Na lesklých hřbetech černých koníujíždí bláznivá noc.Papoušci usnuli v korunách palem,v hlubinách moře spí Harlekýn,moře se vzdouvá lidským žalem,mrtví jsou skutečnost, živí jsou stín.Nad svými milenci Manon pláče,noc voní líčidlem na jejích rtech.Nehybná lampa měsíce planena černých řetězech.Zbloudilá hvězda do moře padla,ohnivá růže na ňadrech zvadla,černý bůh Loma do noci vzkřik –Hej, zahrajte na tisíc harmoniktu starou píseň milostnou,píseň, jež naději s bohem dává,žalostnou píseň, jez oplakávánevěrnost žen i mužů vzdor,– ohnivá růže v srdci nám vadnea naše láska do temnot padnejak zbloudilý meteor.28