Předzpěv

Petr Křička

Předzpěv
Proud rytmu mě chopil, nese mě, nese, líbá a svádí. V mém srdci se ozývá jak v jitřním lese radost a mládí. Z radosti té dnes o něčem básniti budu: koruna stromu ve větru jsem a hudu. Vítej, pějící, tančící vlno, chyť mě a nes! Bezelstně, nezáludně, důvěřivě i cudně všecko, čím nitro je plno, vypovím dnes. 9 Tak pramen v lese, ráz a ráz, živý se zrodí z lůna skály; zří hlubokou rokli, prudký sráz, i váhá, neví, skočit má-li. Než slunce svítí a volá svět, touha, ach, touha srdce stiská a nová peřej doráží, tryská tam z hlubin... Když už, raději hned! A zrak než promneš, než nabereš dechu, již uhání, zpěněn, bez oddechu pět stop širokým korytem se valí rytmy lehkonohými, dovádí, šplíchá, výskne si v něm, zahraje duhou, zazvoní rýmy, radostí houkne, že skočil s hor, že poběží lesem a luhem, že každý kvítek a každý tvor ho nazve bratrem a druhem, že hude a šumí, jak chce a jak umí, 10 jak srdce si žádá a velí – a zpěvnou svou řečí že srdéčko něčí snad potěší, rozveselí. A bude on vám vyprávět o tom, co všichni dobře znáte, nač rádi vždy si vzpomínáte: o šťastné době dětských let. 11