Překrásný letní zhášel den,

Petr Křička

Překrásný letní zhášel den, Překrásný letní zhášel den,
 za hory slunce zapadalo, na hnědou půdu, rudý kmen již velké světlé pruhy stlalo, hrál ještě světlem lesa kraj a zlatě zářil vrchol buku, leč v nitro lesní beze zvuku, již beze zvuku vešel taj. Bor nešuměl, byl modřín tich i jedle, opodál jež stála, a jako by tou chvílí v nich se tichá bohoslužba dála: byl v mlze siné každý kmen jak svatyň z nitra osvětlen. I lesních zřídel hrčení, 42 slyš, náhle jak by zesílilo, a ještě zřetelnější bylo kosmatých větví mlčení. Jedenkrát ještě naposled svit rudý korunami šlehl, zachvěl se, zhasl. Naposled, sluníčko, lásko, naposled, sbohem! sbohem... I ztemněl svět, stín černý mlčky k zemi lehl, ze skalin temno plížilo se, zalehlo mlází, kleč i vřes, rostlo tam, rostlo v chladné rose, objalo tichý, smutný les, jak neusínající žal, žal velké lásky, marně dané, zhrzené lásky, sudbou štvané a ubité. – Hoch nechápal, tam v mlází ukryt pod křovinou, proč nenadálé slzy plynou mu z očí; proč vše tiché jest 43 jak srdce člověka, jež bilo, doufalo, plálo, zápasilo, umdlelo, mlčí. Tiché jest, už nedoufá. – Hoch plaše vzhlíží, vše vidí. V prsou divný žal, netušil tehdy, nechápal, co tíží je, co tak je tíží. 44
Básně v knize Bílý štít:
  1. Předzpěv
  2. V hluboké roklině horské, kam slunce nevniklo ještě,
  3. Zadulo z jihu; a o překot
  4. Ó jak se rozjasnila stráň,
  5. Mrak přivalil se s rachocením táhlým,
  6. Cvrčkova píseň
  7. Zimní pohádka
  8. Překrásný letní zhášel den,
  9. Věnování
  10. Chlapci
  11. Siesta
  12. Bábinčin maršovský valčík
  13. Návštěva
  14. Myslivecký valčík
  15. Koledníci z Horácka
  16. Koně
  17. Sekáči
  18. Dozpěv